Salmos 139
1 Para el músico principal. Un salmo de David. Yahvé, tú me has buscado, y tú me conoces.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Tú sabes que me siento y me levanto. Percibes mis pensamientos desde lejos.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Buscas mi camino y mi descanso, y están familiarizados con todos mis caminos.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Porque no hay una palabra en mi lengua, pero he aquí, Yahvé, que tú lo sabes todo.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Me rodeas por detrás y por delante. Me pusiste la mano encima.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Este conocimiento me supera. Es elevado. No puedo conseguirlo.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 ¿A dónde podría ir desde tu Espíritu? ¿O dónde podría huir de tu presencia?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Si tomo las alas de la aurora, y se asientan en los confines del mar,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 hasta allí me llevará tu mano, y tu mano derecha me sostendrá.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Si digo: “Seguramente las tinieblas me abrumarán. La luz que me rodea será la noche”.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 ni siquiera la oscuridad se esconde de ti, pero la noche brilla como el día. La oscuridad es como la luz para ti.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Porque tú formaste mi ser más íntimo. Me tejiste en el vientre de mi madre.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Te daré las gracias, porque estoy hecho de manera temible y maravillosa. Sus obras son maravillosas. Mi alma lo sabe muy bien.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mi marco no se ocultó de ti, cuando me hicieron en secreto, tejidas en las profundidades de la tierra.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Tus ojos vieron mi cuerpo. En su libro estaban todos escritos, los días que fueron ordenados para mí, cuando todavía no había ninguno.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 ¡Qué preciosos son para mí tus pensamientos, Dios! ¡Qué enorme es su suma!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Si quisiera contarlos, son más numerosos que la arena. Cuando me despierto, todavía estoy contigo.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Si tú, Dios, mataras a los malvados. ¡Aléjense de mí, sanguinarios!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Porque hablan contra ti con maldad. Tus enemigos toman tu nombre en vano.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Yahvé, ¿no odio a los que te odian? ¿No estoy afligido por los que se levantan contra ti?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Los odio con un odio perfecto. Se han convertido en mis enemigos.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Escúchame, Dios, y conoce mi corazón. Pruébame y conoce mis pensamientos.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Mira si hay algún camino perverso en mí, y guíame por el camino eterno.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
