< Proverbios 17 >

1 Mejor es un bocado seco con tranquilidad, que una casa llena de fiestas con disputas.
Òkèlè gbígbẹ tòun tàlàáfíà àti ìdákẹ́ jẹ́ẹ́ sàn ju ilé tí ó kún fọ́fọ́ fún ẹran àti ìjà.
2 El siervo que trata con sabiduría gobernará sobre el hijo que causa vergüenza, y tendrá parte en la herencia entre los hermanos.
Ọlọ́gbọ́n ìránṣẹ́ yóò ṣàkóso adójútini ọmọ, yóò sì pín ogún gẹ́gẹ́ bí ọ̀kan nínú àwọn ọmọ.
3 El crisol es para la plata y el horno para el oro, pero Yahvé pone a prueba los corazones.
Iná ni a fi fọ́ fàdákà àti wúrà, ṣùgbọ́n Olúwa ló ń dán ọkàn wò.
4 El malhechor hace caso a los labios perversos. Un mentiroso da oídos a una lengua traviesa.
Ènìyàn búburú ń tẹ́tí sí ètè tí ń sọ ibi; òpùrọ́ a máa fetí sí ahọ́n búburú.
5 Quien se burla de los pobres reprocha a su Hacedor. El que se alegra de la calamidad no quedará impune.
Ẹnikẹ́ni tí ó bá sín olùpọ́njú jẹ, ó gan Ẹlẹ́dàá rẹ̀, ẹnikẹ́ni tí ń yọ̀ sí ìyọnu kò ní lọ láìjìyà.
6 Los hijos de los niños son la corona de los ancianos; la gloria de los niños son sus padres.
Ọmọ ọmọ ni adé orí arúgbó, ògo àwọn ọmọ sì ni òbí jẹ.
7 Un discurso excelente no es propio de un tonto, y mucho menos los labios mentirosos se ajustan a un príncipe.
Ọ̀rọ̀ dídùn kò yẹ aṣiwèrè, bẹ́ẹ̀ ni ètè èké kò yẹ ọmọ-aládé!
8 El soborno es una piedra preciosa a los ojos de quien lo da; a donde quiera que vaya, prospera.
Òkúta iyebíye jẹ́ ẹ̀bùn ní ojú ẹni tí ó ni í, ibikíbi tí ó yí sí, á ṣe rere.
9 El que cubre una ofensa promueve el amor; pero quien repite un asunto separa a los mejores amigos.
Ẹni tí ó fojú fo ẹ̀ṣẹ̀ tí wọ́n ṣẹ̀ ẹ́ mú kí ìfẹ́ gbòòrò sí i. Ṣùgbọ́n ẹnikẹ́ni tí ń tẹnumọ́ ọ̀rọ̀ yóò pín ọ̀rẹ́ tímọ́tímọ́ méjì ní yà.
10 Una reprimenda entra más profundamente en quien tiene entendimiento que cien latigazos a un tonto.
Ọ̀rọ̀ ìbáwí dun olóye ènìyàn ju ọgọ́rùn-ún pàṣán lọ lẹ́yìn òmùgọ̀.
11 Un hombre malvado sólo busca la rebelión; por lo que se enviará un cruel mensajero contra él.
Orí kunkun ni ènìyàn ìkà máa ń ṣe, ìjòyè aláìláàánú ni a ó rán sí i.
12 Que una osa despojada de sus cachorros se encuentre con un hombre, más que un tonto en su locura.
Ó sàn kí ènìyàn pàdé beari tí a ti kó lọ́mọ jù aláìgbọ́n nínú ìwà òmùgọ̀ rẹ̀.
13 Quien recompensa el mal por el bien, el mal no saldrá de su casa.
Bí ènìyàn kan bá fi ibi san ìre, ibi kì yóò kúrò nílé rẹ̀ láéláé.
14 El comienzo de la contienda es como romper una presa, Por lo tanto, hay que detener la contienda antes de que se produzca una pelea.
Bíbẹ̀rẹ̀ ìjà dàbí ẹni tí ó dá ojú fún adágún omi; nítorí náà mẹ́nu kúrò nínú ọ̀rọ̀ kí ó tó di ìjà.
15 El que justifica al impío y el que condena al justo, ambos por igual son una abominación para Yahvé.
Gbígbé ẹ̀bi fún aláre àti dídá ẹni jàre lẹ́bi, Olúwa kórìíra méjèèjì.
16 ¿Por qué hay dinero en la mano de un tonto para comprar sabiduría, ya que no tiene entendimiento?
Kí ni ìwúlò owó lọ́wọ́ aṣiwèrè, níwọ̀n bí kò ti ní èròǹgbà láti rí ọgbọ́n?
17 Un amigo ama en todo momento; y un hermano ha nacido para la adversidad.
Ọ̀rẹ́ a máa fẹ́ni nígbà gbogbo, arákùnrin sì wà fún ìgbà ìpọ́njú.
18 Un hombre sin entendimiento golpea las manos, y se convierte en una garantía en presencia de su vecino.
Ènìyàn aláìgbọ́n ṣe ìbúra, ó sì ṣe onídùúró fún aládùúgbò rẹ̀.
19 El que ama la desobediencia ama la contienda. El que construye una puerta alta busca la destrucción.
Ẹni tí ó fẹ́ràn ìjà fẹ́ràn ẹ̀ṣẹ̀; ẹni tí ó kọ́ ibodè gígàn ń wá ìparun.
20 El que tiene un corazón perverso no encuentra la prosperidad, y el que tiene una lengua engañosa cae en problemas.
Ènìyàn aláyídáyidà ọkàn kì í gbèrú, ẹni tí ó ní ahọ́n ẹ̀tàn bọ́ sínú ìyọnu.
21 El que se convierte en padre de un tonto se apena. El padre de un tonto no tiene alegría.
Láti bí aláìgbọ́n lọ́mọ a máa fa ìbànújẹ́ ọkàn, kò sí ayọ̀ fún baba ọmọ tí kò gbọ́n.
22 Un corazón alegre es una buena medicina, pero un espíritu aplastado seca los huesos.
Ọkàn tí ó túká jẹ́ oògùn gidi, ṣùgbọ́n ọkàn tí ó bàjẹ́ a máa mú kí egungun gbẹ.
23 Un malvado recibe un soborno en secreto, para pervertir los caminos de la justicia.
Ènìyàn búburú a gba àbẹ̀tẹ́lẹ̀ ní ìkọ̀kọ̀ láti yí ìdájọ́ po.
24 La sabiduría está ante el rostro del que tiene entendimiento, pero los ojos de un necio vagan hasta los confines de la tierra.
Olóye ènìyàn gbójú wo ọgbọ́n níwájú, ṣùgbọ́n ojú aláìgbọ́n ń wò káàkiri ilẹ̀ ayé.
25 El hijo insensato causa dolor a su padre, y la amargura a la que lo parió.
Aṣiwèrè ọmọ mú ìbànújẹ́ bá baba rẹ̀ àti ìkorò fún ẹni tí ó bí i lọ́mọ.
26 También castigar al justo no es bueno, ni para azotar a los funcionarios por su integridad.
Kò dára láti fìyà jẹ ènìyàn tí kò ṣẹ̀, tàbí láti na ìjòyè lórí òtítọ́ inú wọn.
27 El que ahorra sus palabras tiene conocimiento. El que es ecuánime es un hombre comprensivo.
Ènìyàn tó ní ìmọ̀ máa ń ṣọ́ra fún àwọn ọ̀rọ̀ tí ó ń sọ, ènìyàn olóye sì máa ń ní sùúrù.
28 Incluso el necio, cuando guarda silencio, es considerado sabio. Cuando cierra los labios, se cree que tiene criterio.
Kódà aláìgbọ́n máa ń dàbí ọlọ́gbọ́n bí ó bá dákẹ́, àti bí olóye bí ó bá fètèmétè.

< Proverbios 17 >