San Mateo 22
1 Respondiendo Jesús, les habló otra vez en parábolas, diciendo:
Ježíš jim vyprávěl další příběh:
2 El Reino de los Cielos es semejante a cierto rey que hizo una fiesta de bodas para su hijo,
„Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.
3 y envió a sus siervos a llamar a los invitados a la fiesta de bodas, pero no quisieron venir.
Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.
4 Volvió a enviar a otros siervos, diciendo: “Decid a los invitados: “He aquí que he preparado mi cena. Mi ganado y mis animales cebados han sido sacrificados, y todo está preparado. Venid al banquete de bodas”.
Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘
5 Pero ellos no le dieron importancia y se fueron, uno a su finca y otro a su mercancía;
Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.
6 y los demás agarraron a sus siervos, los trataron vergonzosamente y los mataron.
7 Cuando el rey se enteró, se enfureció y envió sus ejércitos, destruyó a esos asesinos y quemó su ciudad.
To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.
8 “Entonces dijo a sus siervos: ‘Las bodas están preparadas, pero los invitados no eran dignos.
Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.
9 Id, pues, a los cruces de los caminos y, a cuantos encontréis, invitad al banquete de bodas.’
Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
10 Aquellos servidores salieron a los caminos y reunieron a cuantos encontraron, tanto malos como buenos. La boda se llenó de invitados.
Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.
11 “Pero cuando el rey entró a ver a los invitados, vio allí a un hombre que no tenía puesto el traje de boda,
Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.
12 y le dijo: ‘Amigo, ¿cómo has entrado aquí sin llevar el traje de boda?’ Se quedó sin palabras.
Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘On mlčel.
13 Entonces el rey dijo a los sirvientes: “Atadle de pies y manos, llevadle y echadle a las tinieblas exteriores. Allí será el llanto y el rechinar de dientes’.
Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.
14 Porque muchos son los llamados, pero pocos los elegidos”.
Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘“
15 Entonces los fariseos fueron y aconsejaron cómo podrían atraparlo en su charla.
Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.
16 Enviaron a sus discípulos, junto con los herodianos, diciendo: “Maestro, sabemos que eres honesto y que enseñas el camino de Dios con verdad, sin importar a quién enseñes; pues no eres parcial con nadie.
Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.
17 Díganos, pues, ¿qué piensa usted? ¿Es lícito pagar impuestos al César, o no?”
Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
18 Pero Jesús se dio cuenta de su maldad y les dijo: “¿Por qué me ponéis a prueba, hipócritas?
Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?
19 Muéstrenme el dinero de los impuestos”. Le trajeron un denario.
Ukažte mi minci!“Oni mu podali denár.
20 Les preguntó: “¿De quién es esta imagen y esta inscripción?”
„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
21 Le dijeron: “Del César”. Entonces les dijo: “Dad al César lo que es del César y a Dios lo que es de Dios”.
„Císaře, “odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
22 Al oírlo, se maravillaron, lo dejaron y se fueron.
Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
23 Aquel día se le acercaron los saduceos (los que dicen que no hay resurrección). Le preguntaron,
Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:
24 diciendo: “Maestro, Moisés dijo: “Si un hombre muere sin tener hijos, su hermano se casará con su mujer y levantará descendencia para su hermano”.
„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.
25 Había entre nosotros siete hermanos. El primero se casó y murió, y al no tener descendencia dejó su mujer a su hermano.
U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.
26 De la misma manera, el segundo también, y el tercero, al séptimo.
Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.
27 Después de todos ellos, murió la mujer.
Poslední ze všech zemřela i ta žena.
28 En la resurrección, pues, ¿de quién será la mujer de los siete? Porque todos la tuvieron”.
Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
29 Pero Jesús les respondió: “Estáis equivocados, pues no conocéis las Escrituras ni el poder de Dios.
Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.
30 Porque en la resurrección no se casan ni se dan en matrimonio, sino que son como los ángeles de Dios en el cielo.
Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.
31 Pero en cuanto a la resurrección de los muertos, ¿no habéis leído lo que os ha dicho Dios,
A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?
32 “Yo soy el Dios de Abraham, el Dios de Isaac y el Dios de Jacob”? Dios no es el Dios de los muertos, sino de los vivos”.
Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“
33 Cuando las multitudes lo oyeron, se asombraron de su enseñanza.
Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
34 Pero los fariseos, al oír que había hecho callar a los saduceos, se reunieron.
Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.
35 Uno de ellos, un abogado, le hizo una pregunta para ponerlo a prueba.
Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:
36 “Maestro, ¿cuál es el mayor mandamiento de la ley?”
„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“
37 Jesús le dijo: “Amarás al Señor tu Dios con todo tu corazón, con toda tu alma y con toda tu mente”.
Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘
38 Este es el primer y gran mandamiento.
To je první a nejdůležitější přikázání.
39 El segundo también es éste: “Amarás a tu prójimo como a ti mismo”.
Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40 Toda la ley y los profetas dependen de estos dos mandamientos”.
Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
41 Mientras los fariseos estaban reunidos, Jesús les hizo una pregunta,
Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:
42 diciendo: “¿Qué pensáis del Cristo? ¿De quién es hijo?” Le dijeron: “De David”.
„Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“Odpověděli: „Davidův.“
43 Les dijo: “¿Cómo, pues, David en el Espíritu le llama Señor, diciendo,
On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
44 ‘El Señor dijo a mi Señor, siéntate en mi diestra, hasta que haga de tus enemigos estrado para tus pies’?
‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘
45 “Si entonces David lo llama Señor, ¿cómo es su hijo?”
Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“
46 Nadie pudo responderle una palabra, ni nadie se atrevió a hacerle más preguntas desde aquel día.
Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.
