< San Mateo 22 >
1 Respondiendo Jesús, les habló otra vez en parábolas, diciendo:
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 El Reino de los Cielos es semejante a cierto rey que hizo una fiesta de bodas para su hijo,
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 y envió a sus siervos a llamar a los invitados a la fiesta de bodas, pero no quisieron venir.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Volvió a enviar a otros siervos, diciendo: “Decid a los invitados: “He aquí que he preparado mi cena. Mi ganado y mis animales cebados han sido sacrificados, y todo está preparado. Venid al banquete de bodas”.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 Pero ellos no le dieron importancia y se fueron, uno a su finca y otro a su mercancía;
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 y los demás agarraron a sus siervos, los trataron vergonzosamente y los mataron.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 Cuando el rey se enteró, se enfureció y envió sus ejércitos, destruyó a esos asesinos y quemó su ciudad.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 “Entonces dijo a sus siervos: ‘Las bodas están preparadas, pero los invitados no eran dignos.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Id, pues, a los cruces de los caminos y, a cuantos encontréis, invitad al banquete de bodas.’
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 Aquellos servidores salieron a los caminos y reunieron a cuantos encontraron, tanto malos como buenos. La boda se llenó de invitados.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 “Pero cuando el rey entró a ver a los invitados, vio allí a un hombre que no tenía puesto el traje de boda,
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 y le dijo: ‘Amigo, ¿cómo has entrado aquí sin llevar el traje de boda?’ Se quedó sin palabras.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Entonces el rey dijo a los sirvientes: “Atadle de pies y manos, llevadle y echadle a las tinieblas exteriores. Allí será el llanto y el rechinar de dientes’.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 Porque muchos son los llamados, pero pocos los elegidos”.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Entonces los fariseos fueron y aconsejaron cómo podrían atraparlo en su charla.
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 Enviaron a sus discípulos, junto con los herodianos, diciendo: “Maestro, sabemos que eres honesto y que enseñas el camino de Dios con verdad, sin importar a quién enseñes; pues no eres parcial con nadie.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Díganos, pues, ¿qué piensa usted? ¿Es lícito pagar impuestos al César, o no?”
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 Pero Jesús se dio cuenta de su maldad y les dijo: “¿Por qué me ponéis a prueba, hipócritas?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Muéstrenme el dinero de los impuestos”. Le trajeron un denario.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 Les preguntó: “¿De quién es esta imagen y esta inscripción?”
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 Le dijeron: “Del César”. Entonces les dijo: “Dad al César lo que es del César y a Dios lo que es de Dios”.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 Al oírlo, se maravillaron, lo dejaron y se fueron.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 Aquel día se le acercaron los saduceos (los que dicen que no hay resurrección). Le preguntaron,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 diciendo: “Maestro, Moisés dijo: “Si un hombre muere sin tener hijos, su hermano se casará con su mujer y levantará descendencia para su hermano”.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 Había entre nosotros siete hermanos. El primero se casó y murió, y al no tener descendencia dejó su mujer a su hermano.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 De la misma manera, el segundo también, y el tercero, al séptimo.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 Después de todos ellos, murió la mujer.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 En la resurrección, pues, ¿de quién será la mujer de los siete? Porque todos la tuvieron”.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 Pero Jesús les respondió: “Estáis equivocados, pues no conocéis las Escrituras ni el poder de Dios.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 Porque en la resurrección no se casan ni se dan en matrimonio, sino que son como los ángeles de Dios en el cielo.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 Pero en cuanto a la resurrección de los muertos, ¿no habéis leído lo que os ha dicho Dios,
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 “Yo soy el Dios de Abraham, el Dios de Isaac y el Dios de Jacob”? Dios no es el Dios de los muertos, sino de los vivos”.
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 Cuando las multitudes lo oyeron, se asombraron de su enseñanza.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 Pero los fariseos, al oír que había hecho callar a los saduceos, se reunieron.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 Uno de ellos, un abogado, le hizo una pregunta para ponerlo a prueba.
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 “Maestro, ¿cuál es el mayor mandamiento de la ley?”
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 Jesús le dijo: “Amarás al Señor tu Dios con todo tu corazón, con toda tu alma y con toda tu mente”.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 Este es el primer y gran mandamiento.
To jest přední a veliké přikázání.
39 El segundo también es éste: “Amarás a tu prójimo como a ti mismo”.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 Toda la ley y los profetas dependen de estos dos mandamientos”.
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 Mientras los fariseos estaban reunidos, Jesús les hizo una pregunta,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 diciendo: “¿Qué pensáis del Cristo? ¿De quién es hijo?” Le dijeron: “De David”.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 Les dijo: “¿Cómo, pues, David en el Espíritu le llama Señor, diciendo,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 ‘El Señor dijo a mi Señor, siéntate en mi diestra, hasta que haga de tus enemigos estrado para tus pies’?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 “Si entonces David lo llama Señor, ¿cómo es su hijo?”
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 Nadie pudo responderle una palabra, ni nadie se atrevió a hacerle más preguntas desde aquel día.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.