< Job 9 >

1 Entonces Job respondió,
Odpověděv pak Job, řekl:
2 “En verdad sé que es así, ¿pero cómo puede el hombre ser justo con Dios?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Si se complace en contender con él, no puede responderle ni una vez entre mil.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Dios es sabio de corazón y poderoso de fuerza. ¿Quién se ha endurecido contra él y ha prosperado?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Él remueve las montañas, y ellos no lo saben, cuando los derriba en su cólera.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Sacude la tierra de su lugar. Sus pilares tiemblan.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Ordena el sol y no sale, y sella las estrellas.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Sólo él extiende los cielos, y pisa las olas del mar.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Él hace la Osa, Orión y las Pléyades, y las habitaciones del sur.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Él hace grandes cosas más allá de descubrirlas; sí, cosas maravillosas sin número.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 He aquí que pasa por delante de mí y no lo veo. También pasa, pero no lo percibo.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 He aquí que él arrebata. ¿Quién puede impedirlo? ¿Quién le preguntará: “Qué estás haciendo?”?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 “Dios no retirará su ira. Los ayudantes de Rahab se inclinan bajo él.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Cuánto menos le responderé, y elegir mis palabras para discutir con él?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Aunque fuera justo, no le respondería. Yo haría una súplica a mi juez.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Si yo hubiera llamado, y él me hubiera respondido, sin embargo, no creo que haya escuchado mi voz.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Porque me rompe con una tormenta, y multiplica mis heridas sin causa.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 No me permite recuperar el aliento, pero me llena de amargura.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Si se trata de una cuestión de fuerza, ¡he aquí que él es poderoso! Si de justicia se trata, “¿Quién — dice — me va a convocar?”.
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Aunque sea justo, mi propia boca me condenará. Aunque sea intachable, se demostrará que soy perverso.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Soy irreprochable. No me respeto a mí mismo. Desprecio mi vida.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 “Todo es lo mismo. Por eso digo que destruye a los irreprochables y a los malvados.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Si el azote mata de repente, se burlará en el juicio de los inocentes.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 La tierra es entregada a la mano de los malvados. Cubre los rostros de sus jueces. Si no es él, ¿quién es?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 “Ahora mis días son más rápidos que un corredor. Huyen. No ven nada bueno.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Han pasado como las naves rápidas, como el águila que se abalanza sobre la presa.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Si digo: ‘Olvidaré mi queja’, Voy a quitar mi cara de tristeza y a animarme”.
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Tengo miedo de todas mis penas. Sé que no me considerará inocente.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Seré condenado. ¿Por qué entonces trabajo en vano?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Si me lavo con nieve y limpiar mis manos con lejía,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 sin embargo, me hundirás en la zanja. Mi propia ropa me aborrecerá.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Porque él no es un hombre como yo, para que le responda, que debemos reunirnos en el juicio.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 No hay árbitro entre nosotros, que podría poner su mano sobre nosotros dos.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Que me quite la vara. Que su terror no me haga temer;
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 entonces hablaría y no le temería, pues no lo soy en mí mismo.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

< Job 9 >