Job 6
1 Entonces Job respondió,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 “Oh, si mi angustia fuera pesada, ¡y toda mi calamidad puesta en la balanza!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Por ahora sería más pesado que la arena de los mares, por lo que mis palabras han sido precipitadas.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Porque las flechas del Todopoderoso están dentro de mí. Mi espíritu bebe su veneno. Los terrores de Dios se han puesto en marcha contra mí.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 ¿El burro salvaje rebuzna cuando tiene hierba? ¿O el buey baja sobre su forraje?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 ¿Puede comerse sin sal lo que no tiene sabor? ¿O hay algún sabor en la clara del huevo?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Mi alma se niega a tocarlos. Para mí son como una comida repugnante.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 “Oh, que pueda tener mi petición, que Dios me conceda lo que anhelo,
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 incluso que le gustaría a Dios aplastarme; ¡que soltara la mano y me cortara!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Que siga siendo mi consuelo, sí, déjame exultar en el dolor que no perdona, que no he negado las palabras del Santo.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 ¿Cuál es mi fuerza, para que espere? ¿Cuál es mi fin, que debo ser paciente?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 ¿Es mi fuerza la de las piedras? ¿O mi carne es de bronce?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 ¿No es que no tengo ayuda en mí, que la sabiduría se aleja de mí?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 “Al que está a punto de desfallecer, se le debe mostrar la bondad de su amigo; incluso a quien abandona el temor del Todopoderoso.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mis hermanos han actuado con engaño como un arroyo, como el cauce de los arroyos que pasan;
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 que son negros a causa del hielo, en la que se esconde la nieve.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 En la estación seca, desaparecen. Cuando hace calor, se consumen fuera de su lugar.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Las caravanas que viajan junto a ellos se alejan. Suben a los desechos y perecen.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Las caravanas de Tema miraban. Las compañías de Saba les esperaban.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Estaban angustiados porque estaban confiados. Llegaron allí y se confundieron.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Por ahora no eres nada. Ves un terror y tienes miedo.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 ¿Acaso he dicho alguna vez: “Dame”? o, “¿Ofrece un regalo para mí de tu sustancia?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 o “Líbrame de la mano del adversario”. o: “Redímeme de la mano de los opresores”.
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 “Enséñame y callaré. Haz que entienda mi error.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 ¡Qué fuertes son las palabras de rectitud! Pero tu reprimenda, ¿qué reprende?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 ¿Pretendes reprobar las palabras, ya que los discursos de quien está desesperado son como el viento?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Sí, incluso echarías suertes por los huérfanos, y hacer mercancía de su amigo.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Ahora, pues, complácete en mirarme, porque seguramente no te mentiré en la cara.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Por favor, vuelva. Que no haya injusticia. Sí, regresa de nuevo. Mi causa es justa.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 ¿Hay injusticia en mi lengua? ¿Mi gusto no puede discernir las travesuras?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
