Job 4

1 Entonces Elifaz, el temanita, respondió,

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 “Si alguien se aventura a hablar contigo, ¿te apenarás? Pero, ¿quién puede abstenerse de hablar?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 He aquí que has instruido a muchos, has fortalecido las manos débiles.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Tus palabras han sostenido al que estaba cayendo, has hecho firmes las rodillas débiles.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Pero ahora ha llegado a ti, y te desmayas. Te toca, y te sientes perturbado.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 ¿No es tu piedad tu confianza? ¿No es la integridad de tus caminos tu esperanza?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 “¿Recuerdas, ahora, a quien pereció siendo inocente? ¿O dónde se cortó el montante?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Según lo que he visto, los que aran la iniquidad y sembrar problemas, cosechar lo mismo.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Por el soplo de Dios perecen. Por la explosión de su ira son consumidos.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 El rugido del león, y la voz del león feroz, los dientes de los jóvenes leones, están rotos.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 El viejo león perece por falta de presa. Los cachorros de la leona están dispersos por el mundo.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 “Ahora bien, una cosa me fue traída en secreto. Mi oído recibió un susurro de ella.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 En los pensamientos de las visiones de la noche, cuando el sueño profundo cae sobre los hombres,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 me invadió el miedo y el temblor, que hizo temblar todos mis huesos.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Entonces un espíritu pasó ante mi rostro. El vello de mi carne se erizó.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Se quedó quieto, pero no pude discernir su aspecto. Una forma estaba ante mis ojos. Silencio, luego escuché una voz que decía,

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 “¿Será el hombre mortal más justo que Dios? ¿Puede un hombre ser más puro que su Creador?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 He aquí que no se fía de sus siervos. Acusa a sus ángeles de error.

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Cuánto más los que habitan en casas de barro, cuyos cimientos están en el polvo, ¡que son aplastados ante la polilla!

Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Entre la mañana y la noche son destruidos. Perecen para siempre sin tener en cuenta nada.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 ¿No está la cuerda de su tienda arrancada dentro de ellos? Mueren, y eso sin sabiduría”.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.