Job 31

1 “Hice un pacto con mis ojos; ¿cómo debería entonces mirar con lujuria a una mujer joven?

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2 Porque lo que es la porción de Dios en lo alto, y la herencia del Todopoderoso en las alturas?

Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3 ¿No es una calamidad para los injustos, y el desastre a los obreros de la iniquidad?

Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4 No ve mis caminos, y contar todos mis pasos?

Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5 “Si he andado con falsedad, y mi pie se ha apresurado a engañar

Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 (que me pesen en una balanza uniforme, para que Dios conozca mi integridad);

Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7 si mi paso se ha desviado del camino, si mi corazón caminara tras mis ojos, si alguna mancha se ha pegado a mis manos,

Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 entonces déjame sembrar, y que otro coma. Sí, que el producto de mi campo sea desarraigado.

Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9 “Si mi corazón ha sido seducido por una mujer, y he esperado en la puerta de mi vecino,

Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10 que muela para otro mi mujer, y otros se encorven sobre ella.

Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11 Porque eso sería un crimen atroz. Sí, sería una iniquidad ser castigado por los jueces,

Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 porque es un fuego que consume hasta la destrucción, y que me arrancaría de raíz todo mi aumento.

Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13 “Si he despreciado la causa de mi siervo o de mi sirvienta, cuando contendían conmigo,

Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14 ¿Qué haré entonces cuando Dios se levante? Cuando me visite, ¿qué le responderé?

Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15 ¿Acaso no lo hizo el que me hizo en el vientre? ¿No se nos formó en el vientre materno?

Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

16 “Si he retenido a los pobres de su deseo, o han hecho fallar los ojos de la viuda,

Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 o haber comido mi bocado solo, y el huérfano no ha comido de ella

A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 (no, desde mi juventud creció conmigo como con un padre, La he guiado desde el vientre de mi madre);

Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19 si he visto a alguno perecer por falta de ropa, o que los necesitados no tenían cobertura;

Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20 si su corazón no me ha bendecido, si no se ha calentado con el vellón de mi oveja;

Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21 si he levantado mi mano contra los huérfanos, porque vi mi ayuda en la puerta;

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22 entonces dejé caer mi hombro desde el omóplato, y que mi brazo se rompa desde el hueso.

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23 Porque la calamidad de Dios es un terror para mí. Por su majestad, no puedo hacer nada.

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 “Si he hecho del oro mi esperanza, y han dicho al oro fino: “Tú eres mi confianza”.

Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25 Si me he alegrado porque mi riqueza era grande, y porque mi mano se había vuelto mucho;

Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 si he visto el sol cuando brillaba, o la luna moviéndose con esplendor,

Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27 y mi corazón ha sido seducido en secreto, y mi mano lanzó un beso de mi boca;

Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 esto también sería una iniquidad que sería castigada por los jueces, porque habría negado al Dios que está arriba.

I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 “Si me he alegrado de la destrucción del que me odiaba, o me levanté cuando el mal lo encontró

Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 (Ciertamente no he permitido que mi boca peque pidiendo su vida con una maldición);

Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31 si los hombres de mi tienda no han dicho, ¿Quién puede encontrar a alguien que no se haya saciado con su carne?

Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32 (el extranjero no ha acampado en la calle, pero he abierto mis puertas al viajero);

Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33 si como Adán he cubierto mis transgresiones, ocultando mi iniquidad en mi corazón,

Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 porque temía a la gran multitud, y el desprecio de las familias me aterrorizó, así que guardé silencio, y no salí de la puerta...

A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35 ¡ojalá tuviera uno que me escuchara! ¡He aquí mi firma! ¡Que el Todopoderoso me responda! ¡Que el acusador escriba mi acusación!

Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Seguramente lo llevaría al hombro, y lo ataría a mí como una corona.

Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Yo le declararía el número de mis pasos. Me acercaría a él como un príncipe.

Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Si mi tierra grita contra mí, y sus surcos lloran juntos;

Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 si he comido sus frutos sin dinero, o han hecho que sus propietarios pierdan la vida,

Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 deja que los cardoscrezcan en lugar del trigo, y stinkweed en lugar de cebada”. Las palabras de Job han terminado.

Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.