< Job 30 >
1 “Pero ahora los que son más jóvenes que yo se burlan de mí, cuyos padres consideré indignos de poner con mis perros pastores.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 ¿De qué me sirve la fuerza de sus manos? hombres en los que la edad madura ha perecido?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Están demacrados por la carencia y el hambre. Roen la tierra seca, en la penumbra del desperdicio y la desolación.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Arrancan hierbas saladas junto a los arbustos. Las raíces del árbol de la retama son su alimento.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Son expulsados de entre los hombres. Lloran tras ellos como tras un ladrón,
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 para que vivan en valles espantosos, y en agujeros de la tierra y de las rocas.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Rebuznan entre los arbustos. Están reunidos bajo las ortigas.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Son hijos de locos, sí, hijos de malvados. Fueron expulsados a latigazos de la tierra.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 “Ahora me he convertido en su canción. Sí, soy un sinónimo para ellos.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 Me aborrecen, se alejan de mí, y no duden en escupirme a la cara.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Porque ha desatado su cuerda y me ha afligido; y se han desprendido de la restricción ante mí.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 A mi derecha se levanta la chusma. Me apartan los pies. Ellos lanzan sus caminos de destrucción contra mí.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 Marcan mi camino. Promueven mi destrucción sin la ayuda de nadie.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 Como a través de una amplia brecha llegan. Se enrollan en medio de la ruina.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Los terrores se han vuelto contra mí. Persiguen mi honor como el viento. Mi bienestar ha pasado como una nube.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 “Ahora mi alma se derrama dentro de mí. Los días de aflicción se han apoderado de mí.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 En la estación nocturna mis huesos están calados en mí, y los dolores que me roen no tienen descanso.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 Mi vestimenta está desfigurada por una gran fuerza. Me ata como el cuello de mi túnica.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Me ha arrojado al fango. Me he convertido en polvo y cenizas.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Clamo a ti, y no me respondes. Me pongo de pie, y tú me miras.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Te has vuelto cruel conmigo. Con la fuerza de tu mano me persigues.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Me alzas al viento y me conduces con él. Me disuelves en la tormenta.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Porque sé que me llevarás a la muerte, a la casa designada para toda la vida.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 “Sin embargo, ¿no se tiende la mano en su caída? ¿O en su calamidad, por tanto, clamar por ayuda?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 ¿No lloré por el que estaba en apuros? ¿No se afligió mi alma por los necesitados?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Cuando buscaba el bien, vino el mal. Cuando esperaba la luz, llegó la oscuridad.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 Mi corazón está turbado y no descansa. Me han llegado días de aflicción.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 Voy de luto sin el sol. Me pongo de pie en la asamblea y pido ayuda.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 Soy hermano de los chacales, y compañera de los avestruces.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 Mi piel se ennegrece y se desprende de mí. Mis huesos están quemados por el calor.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Por eso mi arpa se ha convertido en luto, y mi pipa en la voz de los que lloran.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.