< Job 16 >
1 Entonces Job respondió,
A odpovídaje Job, řekl:
2 “He oído muchas cosas así. ¡Sois unos miserables consoladores!
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 ¿Tendrán fin las palabras vanas? ¿O qué te provoca que respondas?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 Yo también podría hablar como tú. Si tu alma estuviera en el lugar de la mía, Podría unir las palabras contra ti, y sacudir la cabeza,
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 sino que te fortalezca con mi boca. El consuelo de mis labios te aliviaría.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 “Aunque hablo, mi dolor no se calma. Aunque me abstenga, ¿qué me alivia?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 Pero ahora, Dios, me has agotado. Has hecho que toda mi compañía esté desolada.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 Me has arrugado. Esto es un testimonio contra mí. Mi delgadez se levanta contra mí. Lo atestigua mi cara.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 Me ha desgarrado en su ira y me ha perseguido. Me ha hecho rechinar los dientes. Mi adversario agudiza sus ojos sobre mí.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 Me han abierto la boca. Me han golpeado en la mejilla con reproche. Se reúnen contra mí.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 Dios me entrega a los impíos, y me echa en manos de los malvados.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 Yo estaba a gusto, y él me destrozó. Sí, me ha cogido por el cuello y me ha hecho pedazos. También me ha puesto como objetivo.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 Sus arqueros me rodean. Me parte los riñones, y no perdona. Vierte mi bilis en el suelo.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 Me rompe con brecha sobre brecha. Corre hacia mí como un gigante.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 He cosido arpillera sobre mi piel, y he clavado mi cuerno en el polvo.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 Mi rostro está rojo por el llanto. La oscuridad profunda está en mis párpados,
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 aunque no hay violencia en mis manos, y mi oración es pura.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 “Tierra, no cubras mi sangre. Que mi llanto no tenga lugar para descansar.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Incluso ahora, he aquí, mi testigo está en el cielo. El que responde por mí está en las alturas.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Mis amigos se burlan de mí. Mis ojos derraman lágrimas a Dios,
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 que mantenga el derecho de un hombre con Dios, ¡de un hijo de hombre con su vecino!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 Para cuando hayan pasado algunos años, Voy a seguir el camino de no retorno.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.