Salmos 137

1 Cuando nos sentábamos a orillas de los ríos de Babilonia, llorábamos al recordar a Sión.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Colgábamos nuestras arpas en los sauces.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 Porque aquellos que nos habían llevado cautivos nos pedían canciones, nuestros opresores nos pedían que cantáramos cánticos alegres de Jerusalén.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Pero, ¿Cómo podríamos cantar una canción dedicada al Señor en tierras paganas?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Si llegara a olvidar a Jerusalén, que mi diestra olvide cómo tocar;

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Si no llego a recordarte y si no considero a Jerusalén mi gran alegría, que mi lengua se pegue al techo de mi boca.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Señor, recuerda lo que el pueblo de Edom hizo el día que Jerusalén cayó, ellos dijeron “¡Destrúyanla! ¡Destrúyanla hasta los cimientos!”

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Hija de Babilonia, ¡serás destruida! ¡Dichoso el que haga pagar lo que nos hiciste, el que haga contigo lo que hiciste a nosotros!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 ¡Dichoso el que agarre a tus pequeños y los estrelle contra las rocas!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.