< Salmos 102 >

1 Oración de alguien que está sufriendo y está cansado, encomendando sus problemas al el Señor. Por favor, Señor, ¡escucha mi oración! ¡Escucha mi clamor a ti pidiendo ayuda!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 ¡No escondas tu rostro de mí en mis horas de angustia! Vuélvete y escúchame, y responde rápido cuando llamo.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 ¡Porque mi vida está desapareciendo como el humo; siento como si mi cuerpo estuviera en llamas!
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 ¡Soy como la grama que se secó, y se marchitó, ya ni recuerdo cuándo debo comer!
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Mis gemidos me han revestido; mis huesos se dejan ver a través de mi piel.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Soy como un búho del desierto, como una pequeña lechuza entre las ruinas.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 No puedo conciliar el sueño. Soy como un pájaro solitario en la azotea.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mis enemigos se mofan de mí. Se burlan y maldicen en mi nombre.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Las cenizas son mi comida; mis lágrimas gotean encima de mi bebida,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Por tu hostilidad y tu enojo, me recogiste y me volviste arrojar bien lejos.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mi vida se desvanece lentamente como sombras nocturnas, me estoy marchitando como la grama.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Pero tú, Señor, reinarás para siempre, tu gloria perdurará por todas las generaciones.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Te levantarás y tendrás piedad de Jerusalén, porque es tiempo de que seas gentil con la ciudad, el tiempo ha llegado.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Porque las personas que te siguen aman sus piedras; ¡valoran incluso su polvo!
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Entonces las naciones te temerán, Señor; todos los reyes de la tierra se postrarán ante tu presencia.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Porque el Señor reconstruirá Jerusalén; y aparecerá con gloria.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Atenderá las oraciones de los desamparados; no ignorará sus pedidos.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Que esto sea recordado por las generaciones futuras, para que las personas que aún no han nacido alaben al Señor:
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Porque él mira desde los cielos, desde lo más alto de su lugar santo; él observa a la tierra desde su trono,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 para responder a los lamentos de los prisioneros, para liberar a los hijos de la muerte.
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Y como resultadoj la maravillosa naturaleza del Señor será alabada en Jerusalén con alabanzas,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 cuando las personas de todos los reinos se reúnan para adorar al Señor.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Pero, en cuanto a mí, él me quitó la salud cuando era joven, acortando mi vida.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Clamé al Señor, “Mi Dios, ¡No me arrebates mi vida mientras aún soy joven! Tú eres el único que vive para siempre.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Hace mucho tiempo creaste la tierra; hiciste los cielos.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Y ellos llegarán a su fin, pero tú no. Todos ellos se desgastarán como la ropa, y tú los cambiarás y los tirarás.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Pero tú eres el único que vive para siempre; tus años nunca llegarán a un fin.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Nuestros hijos vivirán contigo, y los hijos de nuestros hijos crecerán en tu presencia”.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

< Salmos 102 >