< Job 8 >

1 Entonces Bildad el Suhita habló y dijo:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 “¿Cuánto tiempo más seguirás hablando así? Las palabras que salen de tu boca son un montón de aire caliente!
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 ¿Pervierte Dios la justicia? ¿Acaso el Todopoderoso pervierte lo que es justo?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Tus hijos debieron pecar contra él, y por eso merecieron el castigo que les infligió.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Pero si oras a Dios y le pides ayuda,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 si llevas una vida limpia y haces lo que es justo, entonces él actuará para enderezar las cosas en su hogar.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Aunque comiencen con casi nada, ¡terminarán con mucho!
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 “¿Por qué no preguntan lo que descubrieron las generaciones anteriores, y examinan lo que descubrieron nuestros antepasados? ¡Nosotros nacimos ayer y no sabemos nada!
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 Nuestros días en la tierra se desvanecen tan rápido como una sombra que pasa.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 ¿Acaso no te enseñan y te explican lo que saben?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 ¿Puede crecer el papiro donde no hay pantano? ¿Pueden crecer los juncos sin agua?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Incluso sin ser cortados, mientras aún florecen, se marchitan más rápido que la hierba.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Esto es lo que le sucede a todo el que se olvida de Dios. Las esperanzas de los que viven sin Dios se reducen a nada.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Su confianza es como si se aferraran a una endeble tela de araña.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Buscan la seguridad en su casa, pero ésta no les proporciona ningún apoyo. Intentan aferrarse a ella, pero es fugaz.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Los que viven sin Dios son como una planta exuberante que crece al sol y extiende sus brotes por todo el jardín.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Enreda sus raíces entre las piedras y se aferra a la roca.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Pero cuando es cortada, el lugar donde estaba la repudia, diciendo: ‘Nunca te vi’.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Entonces su vida se acaba, y otra plata brota de la tierra para ocupar su lugar.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 “Mira, Dios no rechaza a quien es inocente, ni apoya a quien es culpable.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Él puede hacer que vuelvas a reír de felicidad y a gritar de alegría.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Los que te odian serán avergonzados, y el lugar donde viven los malvados será destruido”.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

< Job 8 >