Job 4

1 Entonces Elifaz, el temanita, le respondió a Job

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 “¿Podría decir una palabra? No quiero molestarte, pero ¿quién podría callar y no responder?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Ciertamente has alentado a mucha gente y has apoyado a los que son débiles.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Tus consejos han ayudado a los que tropiezan para no caer, y has fortalecido a los que tienen las rodillas débiles.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Pero ahora eres tú el que sufre y estás molesto.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 ¿No fue tu reverencia a Dios lo que te dio confianza y tu integridad lo que te dio esperanza?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Piénsalo: ¿desde cuándo mueren los inocentes? ¿Desde cuándo se destruye a la gente buena?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 ¡Por lo que he visto, los mismos que plantan el mal y siembran problemas son quienes cosechan tales frutos!

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Un soplo de Dios los destruye; una ráfaga de su cólera los aniquila.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Los leones pueden rugir y gruñir, pero sus dientes se rompen.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Hasta un león muere por falta de alimento, y las crías de la leona se dispersan.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 “Una palabra se acercó sigilosamente a mí; un susurro llegó a mi oído.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Pensamientos inquietantes vinieron a mí en pesadillas, como cuando caes en un sueño profundo.

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Me aterroricé y temblé; todos mis huesos se estremecieron.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Entonces un soplo me rozó la cara y me puso la piel de gallina.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Algo se detuvo, pero no pude ver su rostro. Mis ojos sólo podían distinguir una forma. Estaba totalmente silencioso, y entonces oí una voz:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 ‘¿Puede alguien ser justo ante Dios? ¿Puede alguien ser puro ante su Creador?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Si ni siquiera se fía de sus siervos y dice que sus ángeles se equivocan,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 ¿cuánto más los que viven en estas casas de barro, cuyos cimientos se basan en el polvo, que se deshacen como la ropa por causa de la polilla?

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Vivos por la mañana, muertos al anochecer. Mueren sin que nadie lo note.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Son como las cuerdas de una tienda de campaña, que se levantan y se derrumban con la muerte. Mueren sin sabiduría’”.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.