Job 29

1 Job siguió hablando.

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 “¡Ojalá volviera a los viejos tiempos en que Dios me cuidaba!

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 Su luz brillaba sobre mí y alumbraba mi camino en la oscuridad.

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 Cuando era joven y fuerte, Dios era mi amigo y me hablaba en mi casa.

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 El Todopoderoso seguía conmigo y estaba rodeado de mis hijos.

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 Mis rebaños producían mucha leche, y el aceite fluía libremente de mis prensas de aceitunas.

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Salí a la puerta de la ciudad y me senté en la plaza pública.

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Los jóvenes me veían y se apartaban del camino; los ancianos me defendían.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Los dirigentes guardaron silencio y se taparon la boca con las manos.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Las voces de los funcionarios se acallaron; se callaron en mi presencia.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 “Todos los que me escuchaban me alababan; los que me veían me elogiaban,

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 porque daba a los pobres que me llamaban y a los huérfanos que no tenían quien los ayudara.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Los que estaban a punto de morir me bendijeron; hice cantar de alegría a la viuda.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Siendo sincero y actuando correctamente eran lo que yo llevaba como ropa.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Fui como los ojos para los ciegos y los pies para los cojos.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Fui como un padre para los pobres, y defendí los derechos de los extranjeros.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Rompí la mandíbula de los malvados y les hice soltar su presa de los dientes.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Pensé que moriría en casa, después de muchos años.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Como un árbol, mis raíces se extienden hasta el agua; el rocío se posa en mis ramas durante la noche.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Siempre se me concedían nuevos honores; mi fuerza se renovaba como un arco infalible.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 “La gente escuchaba atentamente lo que yo decía; se callaba al escuchar mis consejos.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Una vez que yo hablaba, no tenían nada más que decir; lo que yo decía era suficiente.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Me esperaban como quien espera la lluvia, con la boca abierta por la lluvia de primavera.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Cuando les sonreía, apenas podían creerlo; mi aprobación significaba todo el mundo para ellos.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Decidí el camino a seguir como su líder, viviendo como un rey entre sus soldados, y cuando estaban tristes los consolaba”.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.