< Job 10 >

1 ¡Odio mi vida! Permíteme hablar libremente de mis quejas; no puedo guardarme mi amargura.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Le diré a Dios: “No te limites a condenarme; dime qué tienes contra mí.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 ¿Te gusta acusarme? ¿Por qué me rechazas a mí, a quien has creado con tus propias manos, y sin embargo te alegras de las maquinaciones de los malvados?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 ¿Tienes ojos humanos? ¿Ves como los seres humanos?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 ¿Es tu vida tan corta como la de los mortales? ¿Son tus años tan breves como los de la humanidad,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 para que tengas que examinar mis males e investigar mis pecados?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Aunque sabes que no soy culpable, nadie puede salvarme de ti.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Me hiciste y me diste forma con tus propias manos, y sin embargo me destruyes.
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Recuerda que me diste forma como a un pedazo de arcilla; ¿vas a volver a convertirme en polvo?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Me derramaste como la leche, me cuajaste como el queso.
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Me vestiste de piel y carne; tejiste mi cuerpo con huesos y músculos.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Me diste vida y me mostraste tu bondad; me has cuidado mucho.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 “Pero guardaste estas cosas en tu corazón. Sé que tu propósito era
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 vigilarme, y si pecaba, entonces no perdonarías mis males.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Si soy culpable, estoy en problemas; si soy inocente, no puedo mantener la cabeza en alto porque estoy totalmente deshonrado al ver mis sufrimientos.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Si mantengo la cabeza alta me persigues como un león, mostrando lo poderoso que eres para herirme.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Repites tus argumentos contra mí, derramas más y más tu ira contra mí, envías nuevos ejércitos contra mí.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 “¿Por qué me dejaste nacer? Ojalá hubiera muerto y nadie me hubiera visto nunca.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 Hubiera sido mejor que nunca hubiera existido, llevado directamente del vientre a la tumba.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Sólo me quedan unos días, así que ¿por qué no me dejas en paz para que pueda tener un poco de paz
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 antes de ir al sitio de donde nunca volveré, la tierra de las tinieblas y la sombra de la muerte?
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 La tierra de la oscuridad total donde se encuentra la sombra de la muerte, un lugar de caos donde la luz misma es oscuridad”.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

< Job 10 >