Salmos 88
1 Cántico. Salmo de los hijos de Coré. Al maestro de coro. Sobre el tono de “Mahalat”, para cantar. Maskil. De Hemán el ezrahita. Yahvé, Dios de mi salud, día y noche clamo en tu presencia.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Llegue hasta Ti mi oración, inclina tu oído a mi clamor.
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Me cuentan entre los que bajan a la tumba; he venido a ser como un hombre inválido,
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 abandonado a su propia suerte como los muertos; como las víctimas que yacen en el sepulcro, de quienes ya no te acuerdas, y que no son más objeto de tu cuidado.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Me has puesto en una profunda fosa, en tinieblas, en el abismo.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Sobre mí pesa tu indignación, y con todas tus olas me estás ahogando.
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Has alejado de mí a los amigos, me has hecho objeto de abominación para ellos; me encuentro encerrado, sin poder salir.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Mis ojos flaquean de miseria; clamo a Ti, Yahvé, todo el día, hacia Ti extiendo mis manos.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 ¿Es que para los muertos haces tus maravillas, o se levantan los difuntos para alabarte?
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 ¿Acaso en las sepulturas se proclama tu bondad, en la tierra de los muertos tu fidelidad?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 ¿Se harán tus prodigios manifiestos en las tinieblas, y tu gracia en la tierra del olvido?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Yo en cambio, Yahvé, te expreso mi clamor, y desde temprano te llega mi ruego.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 ¿Por qué, Yahvé, rechazas mi alma y escondes de mí tu faz?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Soy miserable, y vivo muriendo desde niño; soporté tus terrores y ya no puedo más;
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 tus iras pasaron sobre mí, y tus espantos me han anonadado.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Me rodean como agua todo el día, me cercan todos juntos.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Has alejado de mí al amigo y al compañero, y mis familiares son las tinieblas.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
