Salmos 77

1 Al maestro de coro. A Iditún. Salmo de Asaf. Mi voz sube hacia Dios y clama; mi voz va hasta Dios para que me oiga.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 En el día de mi angustia busco al Señor; de noche, mis manos se extienden sin descanso, y mi alma rehúsa el consuelo.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Si pienso en Dios tengo que gemir; si cavilo, mi espíritu desfallece.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Tú mantienes insomnes mis ojos; estoy perturbado, incapaz de hablar.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Pienso en los días antiguos y considero los años eternos.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Por la noche medito en mi corazón, reflexiono y mi espíritu inquiere:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 ¿Es que nos desechará el Señor por todos los siglos? ¿No volverá a sernos favorable?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 ¿Se habrá agotado para siempre su bondad? ¿Será vana su promesa hecha para todas las generaciones?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 ¿Se habrá olvidado Dios de su clemencia? o ¿en su ira habrá contenido su misericordia?

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Y dije: “Este es mi dolor: que la diestra del Altísimo haya cambiado.”

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Recordaré los hechos de Yahvé; sí, me acuerdo de tus antiguas maravillas;

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 medito todas tus obras y peso tus hazañas.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Santo es tu camino, oh Dios, ¿Qué Dios hay tan grande como el Dios nuestro?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Tú eres el Dios que obra prodigios, y has dado a conocer a los pueblos tu poder.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Redimiste con tu brazo a tu pueblo, a los hijos de Jacob y de José.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Las aguas te vieron, oh Dios, te vieron las aguas, y temblaron; hasta los abismos se estremecieron.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Aguas derramaron las nubes, los cielos hicieron oír su voz, y volaron tus dardos.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Tu trueno sonó en el torbellino, los relámpagos iluminaron el mundo; se conmovió y tembló la tierra.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Tu camino se abrió a través del mar, y tus sendas sobre inmensas aguas, sin que aparecieran las huellas de tus pisadas.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Y Tú mismo guiaste a tu pueblo como un rebaño, por mano de Moisés y de Aarón.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.