Salmos 104
1 ¡Bendice a Yahvé, alma mía! ¡Yahvé, Dios mío, cuán grande eres! Te has vestido de majestad y de belleza,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 envuelto en luz como en un manto. Extendiste el cielo como un cortinaje;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 construiste tu morada superior sobre las aguas, haces de las nubes tu carroza, cabalgas sobre las alas del viento.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 A los vientos haces tus mensajeros, y ministros tuyos los relámpagos centellantes.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Cimentaste la tierra sobre sus bases de suerte que no vacile jamás.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 La habías cubierto con el océano como de un manto; las aguas se posaban sobre los montes.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Mas huyeron a un grito tuyo, —temblaron a la voz de tu trueno,
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 surgieron los montes, bajaron los valles—, hasta el lugar que les habías destinado.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Les fijaste un límite que no traspasarán, para que no vuelvan a cubrir la tierra.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Haces correr en arroyos las fuentes que brotan entre los montes,
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 para que beban todas las bestias del campo y sacien su sed los asnos monteses.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 A sus orillas posan las aves del cielo, que cantan entre el ramaje.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Desde tu morada riegas los montes; la tierra se sacia del fruto de tus obras.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Produces el heno para los ganados, y las plantas que sirven al hombre, para que saque pan de la tierra,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 y vino que alegre el corazón del hombre; para que el aceite dé brillo a su rostro y el pan vigorice su corazón.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Satúranse los árboles de Yahvé, los cedros del Líbano que Él plantó.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Las aves anidan en ellos; en los abetos tiene su casa la cigüeña.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Los altos montes dan refugio a los antílopes, las peñas, a los conejos.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Para señalar los tiempos, hiciste la luna; el sol conoce la hora de su ocaso.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Mandas las tinieblas, y viene la noche; en ellas rondan todas las fieras de las selvas.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Los leoncillos rugen en pos de la presa, e imploran de Dios el sustento;
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 al salir el sol se retiran, y se tienden en sus madrigueras;
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 y el hombre acude a su trabajo, a su labranza, hasta la tarde.
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 ¡Cuán variadas son tus obras, oh Yahvé! Todo lo hiciste con sabiduría; llena está la tierra de tus riquezas.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Mira el mar, grande y anchuroso: allí un hormiguear sin número, de animales pequeños y grandes.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Allí transitan las naves, y ese leviatán que creaste para que en él juguetease.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Todos esperan de Ti que a su tiempo les des el alimento.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Se lo das y ellos lo toman; al abrir Tú la mano se hartan de bienes.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Si Tú escondes el rostro, desfallecen; si retiras Tú su aliento, expiran, y vuelven a su polvo.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Cuando envías tu soplo, son creados, y renuevas la faz de la tierra.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Sea eterna la gloria de Yahvé; gócese Yahvé en sus obras.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Mira Él a la tierra, y ella tiembla; toca Él los montes, y humean.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 A Yahvé cantaré mientras viva; tañeré salmos a mi Dios mientras yo tenga el ser.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Séanle gratos mis acentos! Yo en Yahvé me gozaré.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 ¡Sean quitados de la tierra los pecadores y no haya más impíos! ¡Bendice, alma mía, a Yahvé! ¡Hallelú Yah!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
