< San Mateo 14 >

1 En aquel tiempo, Herodes el tetrarca oyó hablar de Jesús,
Cawh Herod sangpahrang ing Jesu akawng ce za hy.
2 y dijo a sus servidores: “Este es Juan el Bautista, que ha resucitado de entre los muertos, y por eso las virtudes operan en él”.
Cedawngawh a tyihzoeih a venawh, “Anih ce thihnaak awhkawng ak tho tlaih Baptisma ak pekung Johan hawh ni! Cawh ni kawpoek kyi ik-oeih saithainaakkhqi anih awh a awm hy,” tihy.
3 Porque Herodes había prendido a Juan, encadenándolo y puesto en prisión, a causa de Herodías, la mujer de su hermano Filipo.
Herod ing a na Philip a zu Herodi akawng awh Johan ce tu nawh ak khih coengawh thawngim na thla hy,
4 Pues Juan le decía: “No te es permitido tenerla”.
Johan ing “Na na a zu na zuna na lawh ce am thym hy,” a tinaak dawngawh ce myihna ce sai hy.
5 Y quería quitarle la vida, pero temía al pueblo, que lo consideraba como profeta.
Thlang kqeng ing Johan ce tawngha tinawh amik poek a dawngawh, Johan ce him aham ngaih hlai uhy, thlang kqeng ce kqih hy.
6 Mas en el aniversario del nacimiento de Herodes, la hija de Herodías danzó en medio de los convidados y agradó a Herodes,
Cehlai Herod a thangnaak khawnyn a pha awh, Herod a canu ce a mingmih a haiawh lam sak nawh Herod ce ak kaw zeel sak hy,
7 quien le prometió, con juramento, darle lo que pidiese.
Cedawngawh cawhkaw nuca ing a ngaih saqui ce peek aham awikamnaak tahy.
8 Y ella instruida por su madre: “Dame aquí, dijo, sobre un plato, la cabeza de Juan el Bautista”.
Nuca ing a nu a cuih amyihna, “Baptisma ak pekung Johan a lu ce beihdung awh ni pe,” tina hy.
9 A pesar de que se afligió el rey, en atención a su juramento, y a los convidados, ordenó que se le diese.
Cawh taw sangpahrang ce ak kaw se hy, cehlai mybuh amik veel haih khinkhqi haiawh awi ana kam hawh a dawngawh nuca ing a ngaih amyihna peek aham awi pehy,
10 Envió, pues, a decapitar a Juan en la cárcel.
thlang tyi nawh thawngim khui awhkaw Johan a lu ce hlyng sak hy.
11 Y la cabeza de este fue traída sobre un plato, y dada a la muchacha, la cual la llevó a su madre.
A lu ce beihdung awh hawlaw pe unawh nuca ce pe uhy.
12 Sus discípulos vinieron, se llevaron el cuerpo y lo sepultaron; luego fueron a informar a Jesús.
Johan a hubatkhqi ce law unawh a qawk ce a mi khyn coengawh pup uhy. Cekcoengawh cet unawh Jesu a ven awh kqawn pe uhy.
13 Jesús, habiendo oído esto, se retiró de allí en barca, a un lugar desierto, a solas. Las muchedumbres, al saberlo, fueron a pie, de diversas ciudades, en su busca.
Ce ak awi ce Jesu ing ang zaak awh, thlang a dingnaak na lawng ing cet valh hy. Thlangkhqi ing a ming zaak awh, khawk khui awhkawng khaw ing cet unawh hquut uhy.
14 Y cuando desembarcó, vio un gran gentío; y teniendo compasión de ellos, les sanó a los enfermos.
Jesu ing kawngceng a pha awhtaw thlang kqeng ce hu hy, cawh a mingmih ce am qeen khqi soeih a dawngawh, thlak tlokhqi ce qoei sak hy.
15 Como venía la tarde, sus discípulos se llegaron a Él diciendo: “Este lugar es desierto, y la hora ya ha pasado. Despide, pues, a la gente, para que vaya a las aldeas a comprarse comida”.
Khaw a my law awhtaw, a hubatkhqi ce a venna law unawh, “Ve ve kqawng lak na awm nawh, khaw awm my hawh hy. Cedawngawh thlang kqeng ve ceh sak hlah, khawk khuina cet u seitaw a mimah ing buh a an awm thlai useh,” tina uhy.
16 Mas Jesús les dijo: “No necesitan irse; dadles vosotros de comer”.
Cehlai Jesu ing, “A mingmih a mi ceh am ngaih hy. Nangmih ing ai kawi pe uh,” tinak khqi hy.
17 Ellos le dijeron: “No tenemos aquí más que cinco panes y dos peces”.
Cekkhqi ing a venawh, “Phaihpi cun nga ingkaw nga lunghih doeng ni ka mi taak,” tina uhy,
18 Díjoles: “Traédmelos aquí”.
Cekkhqi venawh, “Ka venna hawlaw lah uh,” tina hy.
19 Y habiendo mandado que las gentes se acomodasen sobre la hierba, tomó los cinco panes y los dos peces, mirando al cielo los bendijo y, habiendo partido los panes, los dio a los discípulos y los discípulos a las gentes.
Taaitin awh thlang kqeng ce ngawih sak aham awi pehy. Phaihpi cun nga ingkaw nga lunghih ce a lawh coengawh khan benna mang nawh, zeelnaak awi ak kqawn coengawh phaihpi ce ek hy. Cekcoengawh phaihpi ce a hubatkhqi venawh pehy, a hubatkhqi ing thlang kqeng a venawh teei patoeng uhy.
20 Y comieron todos y se saciaron y alzaron lo sobrante de los trozos, doce canastos llenos.
Cekkhqi ing ami ai awhtaw phyi boeih uhy, ami ai ngenkhqi ce a hubatkhqi ing ami kawih awh vawh hqa hlaihih law hy.
21 Y eran los que comieron cinco mil varones, sin contar mujeres y niños.
Cawhkaw ak aikhqi ce nu ingkaw naasen a noet kaana, pa hqoeng thawngnga law uhy.
22 En seguida obligó a sus discípulos a reembarcarse, precediéndole, a la ribera opuesta, mientras Él despedía a la muchedumbre.
Jesu ing thlang kqeng ce a tyih khqi huili awh, a hubatkhqi awm lawng awh luh sak khqi nawh caqai benna ana cet uh tinawh awi pek khqi hy.
23 Despedido que hubo a las multitudes, subió a la montaña para orar aparte, y caída ya la tarde, estaba allí solo.
Thlang kqeng ce a ceh sak coengawh, cykcah aham amah doeng tlang na kaai hy. Khaw a my law awhtaw, ce a hyn awh amah doeng awm hy,
24 Mas, estando la barca muchos estadios lejos de la orilla, era combatida por las olas, porque el viento era contrario.
Cehlai lawng taw caqai ing a hlanaak na tuibak ing mam khoep hy.
25 Y a la cuarta vigilia de la noche vino a ellos, caminando sobre el mar.
Than cinghy khawnoek pali awh, Jesu taw a mingmih a venna tui awh ce cet hy.
26 Mas los discípulos viéndolo andar sobre el mar, se turbaron diciendo: Es un fantasma; y en su miedo, se pusieron a gritar.
Tuili awh a ceh ce a hubatkhqi ing ami huh awh kqih uhy. “Ce ce myihla ni,” ti unawh amik kqih awh khyy uhy.
27 Pero en seguida les habló Jesús y dijo: “¡Ánimo! soy Yo. No temáis”.
Cehlai Jesu ing a mingmih a venawh: “Koeh ly uh, kai ni, koeh kqih uh,” tinak khqi hy.
28 Entonces, respondió Pedro y le dijo: “Señor, si eres Tú, mándame ir a Ti sobre las aguas”.
Piter ing a venawh, “Bawipa, nang awhtaw na venna tui awh ce ni law sak lawt lah,” tina hy.
29 Él le dijo: “¡Ven!”. Y Pedro saliendo de la barca, y andando sobre las aguas, caminó hacia Jesús.
Jesu ing, “Law,” tina hy. Cawh Piter ce lawng awhkawng kqum nawh, tui awh Jesu a venna ce va cet hy.
30 Pero, viendo la violencia del viento, se amedrentó, y como comenzase a hundirse, gritó: “¡Señor, sálvame!”
Cehlai khawhli ce a huh awh kqih nawh tuih khuina ce nung tla hy, “Bawipa, ni hul lah! tinawh khy hy.
31 Al punto Jesús tendió la mano, y asió de él diciéndole: “Hombre de poca fe, ¿por qué has dudado?”
Jesu ing a kut soeng nawh tu hy, “Cangnaak ak zawi aw, kawtih upvoetnaak na taak?,” tina hy.
32 Y cuando subieron a la barca, el viento se calmó.
Lawng khuina a ni kaai coengawh, khawhli ce sit hy.
33 Entonces los que estaban en la barca se prosternaron ante Él diciendo: “Tú eres verdaderamente el Hijo de Dios”.
Lawng khui awhkaw ak awm thlangkhqi ing anih ce beek uhy, “Nang ve Khawsa Capa tang tang ni,” tina uhy.
34 Y habiendo hecho la travesía, llegaron a la tierra de Genesaret.
Caqai benna ce cet phat unawh Gennesaret qam ce pha uhy.
35 Los hombres del lugar, apenas lo reconocieron, enviaron mensajes por toda la comarca, y le trajeron todos los enfermos.
Ce a hyn awhkaw ak awm thlangkhqi ing anih ce ami sim awhkawng ami qam pum awh awi ce pha sak boeih uhy.
36 Y le suplicaban los dejara tocar tan solamente la franja de su vestido, y todos los que tocaron, quedaron sanos.
A venawh tlawhnaak ak takhqi boeih ce hawlaw unawh a himai awm ami binaak thai aham a venawh qeennaak thoeh uhy, ak bi thlangkhqi boeih taw qoei uhy.

< San Mateo 14 >