Job 29

1 Siguió Job explicando y dijo:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 “¡Ojalá volviera a ser como en los meses pasados, como en los días en que Dios me protegía,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 cuando su luz brillaba sobre mi cabeza, y su luz me guiaba en las tinieblas!

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 ¿Cuál era en la madurez de mi vida, cuando era amigo de Dios y Este guardaba mi morada;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 cuando el Todopoderoso estaba conmigo, y me rodeaban mis hijos;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 cuando lavaba mis pies con leche, y de la roca me brotaban ríos de aceite.

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 (En aquel tiempo) cuando yo salía a la puerta de la ciudad, y en la plaza establecía mi asiento,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 los jóvenes al verme se retiraban, y los ancianos se levantaban, y se mantenían en pie.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Los príncipes contenían la palabra, y ponían su mano sobre la boca.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Se callaba la voz de los magnates y su lengua se pegaba a su paladar.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 El que me escuchaba, me llamaba dichoso, y el ojo que me veía, daba señas en favor mío.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Yo libraba al pobre que pedía auxilio, y al huérfano que no tenía sostén.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Sobre mí venía la bendición del que hubiera perecido, y yo alegraba el corazón de la viuda.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Me revestía de justicia, y esta me revestía a mí, mi equidad me servía de manto y tiara.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Era yo ojo para el ciego, y pie para el cojo,

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 padre de los pobres, que examinaba con diligencia aun la causa del desconocido.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Quebraba los colmillos del malvado, y de sus dientes arrancaba la presa.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Por lo cual me decía: «Moriré en mi nido, y mis días serán tan numerosos como la arena;

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 mi raíz se extenderá hacia las aguas, y el rocío pasará la noche en mis hojas.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Será siempre nueva en mí la gloria mía, y mi arco se renovará en mi mano.»

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 A mí me escuchaban sin perder la paciencia, aguardando silenciosamente mi consejo.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Después de hablar ya no respondía nadie, porque (cual rocío) caían sobre ellos mis palabras.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Me esperaban como se espera la lluvia, abrían su boca como a la lluvia tardía.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Si les sonreía estaban admirados, y se alegraban de esa luz de mi rostro.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Yo decidía su conducta y me sentaba a la cabecera, habitaba como un rey entre sus tropas, cual consolador un medio de los afligidos.”

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.