Job 19

1 Respondió Job y dijo:

Tedy odpověděv Job, řekl:

2 “¿Hasta cuándo afligiréis mi alma, y queréis majarme con palabras?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Ya diez veces me habéis insultado, y no os avergonzáis de ultrajarme.

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Aunque yo realmente haya errado, soy yo quien pago mi error.

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Si queréis alzaros contra mí, alegando en mi desfavor mi oprobio,

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 sabed que es Dios quien me oprime, y me ha envuelto en su red.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 He aquí que alzo el grito por ser oprimido, pero nadie me responde; clamo, pero no hay justicia.

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Él ha cerrado mi camino, y no puedo pasar; ha cubierto de tinieblas mis sendas.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Me ha despojado de mi gloria, y de mi cabeza ha quitado la corona.

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Me ha arruinado del todo, y perezco; desarraigó, como árbol, mi esperanza.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Encendió contra mí su ira, y me considera como enemigo suyo.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Vinieron en tropel sus milicias, se abrieron camino contra mí y pusieron sitio a mi tienda.

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 A mis hermanos los apartó de mi lado, y mis conocidos se retiraron de mí.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Me dejaron mis parientes, y mis íntimos me han olvidado.

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Los que moran en mi casa, y mis criadas me tratan como extraño; pues soy un extranjero a sus ojos.

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Llamo a mi siervo, y no me responde, por más que le ruegue con mi boca.

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Mi mujer tiene asco de mi hálito, y para los hijos de mis entrañas no soy más que hediondez.

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Me desprecian hasta los niños; si intento levantarme se mofan de mí.

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 Todos los que eran mis confidentes me aborrecen, y los que yo más amaba se han vuelto contra mí.

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 Mis huesos se pegan a mi piel y a mi carne, y tan solo me queda la piel de mis dientes.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 ¡Compadeceos de mí, compadeceos de mí, a lo menos vosotros, amigos míos, pues la mano de Dios me ha herido!

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 ¿Por qué me perseguís como Dios, y ni os hartáis de mi carne?

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 ¡Oh! que se escribiesen mis palabras y se consignaran en un libro,

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 que con punzón de hierro y con plomo se grabasen en la peña para eterna memoria!

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Mas yo sé que vive mi Redentor, y que al fin se alzará sobre la tierra.

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 Después, en mi piel, revestido de este (mi cuerpo) veré a Dios (de nuevo) desde mi carne.

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Yo mismo le veré; le verán mis propios ojos, y no otro; por eso se consumen en mí mis entrañas.

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Vosotros diréis entonces: «¿Por qué lo hemos perseguido?» Pues quedará descubierta la justicia de mi causa.

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 Temed la espada, porque terribles son las venganzas de la espada; para que sepáis que hay un juicio.”

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.