Job 13

1 “Todo esto lo han visto mis ojos; mis oídos lo han oído y lo comprendieron.

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 Lo que vosotros sabéis, lo sé yo también, no soy inferior a vosotros.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Mas quiero hablar con el Todopoderoso, mi anhelo es discutir con Dios.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Vosotros fraguáis mentiras; sois médicos inútiles todos.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Callaos, por fin; que os será reputado por sabiduría.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Oíd, por favor, mi defensa y prestad atención a las razones que alega mi boca.

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 ¿Queréis acaso hablar falsedades en favor de Dios, decir mentiras en obsequio suyo?

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 ¿Pretendéis prestarle favores, patrocinar la causa de Dios?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 ¿Os sería grato que Él os sondease, o pensáis engañarlo como se engaña a un hombre?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 Os reprenderá sin falta, si solapadamente sois parciales.

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 ¿No os causa miedo su majestad? ¿No caerá sobre vosotros su espanto?

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Vuestros argumentos son necedades, y vuestras fortalezas, fortalezas de barro.

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Callaos, que yo hablaré; venga sobre mí lo que viniere.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Sea lo que fuere, tomaré mi carne entre mis dientes, y pondré mi alma en mi mano.

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 Aunque Él me matase y yo nada tuviese que esperar, defendería ante Él mi conducta.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Al fin Él mismo me defenderá; porque el impío no puede comparecer en su presencia.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 Escuchad atentamente mi palabra, mis argumentos os penetren el oído.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Tengo bien preparada (mi) causa, y sé que seré justificado.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 ¿Quién quiere litigar conmigo? pues si yo callara, me moriría.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Solo dos cosas alejes de mí; y no me esconderé de tu presencia:

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 que retires de mí tu mano, y no me espanten más tus terrores.

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Luego llama, y yo contestaré; o hablaré yo, y Tú me respondes.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 ¿Cuántos son mis delitos y pecados? Dime mis faltas y transgresiones.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 ¿Por qué ocultas tu rostro, y me tienes por enemigo tuyo?

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 ¿Quieres aterrar una hoja que lleva el viento, perseguir una paja reseca?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Porque decretas contra mí penas tan amargas, y me imputas las faltas de mi mocedad.

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 Pones mis pies en el cepo, observas todos mis pasos y acechas las plantas de mis pies.

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Me consumo como un (leño) carcomido, como ropa roída por la polilla.”

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.