Psalmi 38
1 Psalm Davidov za spomin. Gospod, v srdu svojem ne dólži me, in v togoti svoji ne pokôri me.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Ker pušice tvoje so zasajene v mé, in nadme si spustil roko svojo.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Nič celega ni na mesu mojem zavoljo srdú tvojega; mirú ni v mojih kostéh zavoljo greha mojega.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Ker krivice moje presezajo glavo mojo, kakor težko breme; pretežke so, da bi jih prenašati mogel.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Segnjile so in usmradile se bule moje, zavoljo nespameti moje.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Mučim se, krivim se presilno, ves dan pohajam v črni obleki.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Ker drob moj je poln prisada, tako da ni nič celega na mesu mojem.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Oslabljen sem in potrt presilno; tulim od stokanja svojega srca.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Gospod, pred teboj je vse hrepenenje moje; in zdihovanje ni ti skrito.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Srce moje utriplje, zapušča me moja krepost, in luč mojih očî, tudi one niso v moji oblasti.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Prijátelji moji in bližnji moji stojé nadlogi moji nasproti, in sorodniki moji stojé od daleč.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Stavijo pa zanke, kateri iščejo duše moje: in kateri iščejo hudega meni, govoré nadloge in izmišljajo ves dan zvijače.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Jaz pa jih ne slišim kakor gluh, in kakor nem ne odprem svojih ust.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Ampak sem kakor ón, ki ne sliši, in kateremu ní dokazov v ustih.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Ker tebe čakam, Gospod; da me ti uslišiš, Gospod, Bog moj.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Ker pravim: Naj se ne radujejo nad menoj; ko omahuje noga moja, naj se ne povzdigujejo proti meni,
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Ako bodem jaz za omahnenje pripravljen, in bolečina moja bode vedno pred mano.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Ker krivico svojo oznanjam, skrbi me moj greh.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Neprijatelji pa moji krepčajo se živi, in množijo se, kateri me sovražijo iz krivih vzrokov.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 In vračajoč hudo za dobro nasprotujejo mi, zato ker hodim za dobrim.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Ne zapústi me, Gospod, Bog moj; ne bivaj daleč od mene.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Hiti na pomoč mojo, Gospod, blaginja moja!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
