Psalmi 25
1 Pesem Davidova: K tebi, Gospod, dvigam dušo svojo.
Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 Bog moj, v té zaupam, naj se ne osramotim, sovražniki moji naj se ne radujejo nad mano.
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 Tudi kdor čaka tebe, naj se ne osramoti; osramoté se naj, kateri izdajalsko ravnajo po krivem.
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Pota svoja mi kaži, Gospod; steze svoje úči me.
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Daj, da hodim po resnici tvoji, in úči me; ker ti si Bog blaginje moje, tebe čakam ves dan.
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Spomni se usmiljenja svojega, Gospod, in milosti svojih, da so od vekomaj.
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Grehov mladosti moje in pregreškov mojih ne spominjaj se; po milosti svoji spominjaj se me ti, zavoljo dobrote svoje, Gospod.
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Dober in pravičen je Gospod: zatorej uči grešnike pot;
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Dela, da hodijo krotki po pravici, in krotke uči pot svojo.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Vse steze Gospodove so milost in zvestoba njim, ki hranijo zavezo njegovo in pričanja njegova.
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 Zavoljo imena svojega, Gospod, bodeš torej prizanesel krivici moji, ker velika je.
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Kakošen bode mož tisti, kateri se boji Gospoda, ki ga uči, katero pot naj izvoli?
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Duša njegova bode prenočevala v dobrem, in seme njegovo bode dedovalo deželo.
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Skrivnost Gospodova biva pri njih, ki se ga bojé, in zaveza njegova, da po izkušnji priča zanje.
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Oči moje gledajo neprestano v Gospoda; ker on potegne iz mreže noge moje.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Ozri se v mé, in milost mi stóri; ker samoten sem in ubožen.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Stiske srca mojega se razširjajo; iz nadlog mojih potegni me.
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Poglej siromaštvo moje in težavo mojo; in odpusti vse grehe moje.
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Ozri se v sovražnike moje, ker močneji so; in s hudim sovraštvom me sovražijo.
Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Reši dušo mojo in otmi me; naj se ne osramotim, ker pribegam k tebi.
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Poštenost naj me brani in pravica, ker tebe čakam.
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Reši, Bog, Izraela vseh zatiranj njegovih.
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
