Hebrejcem 10
1 Kajti ker ima postava senco prihodnjih dobrot, ne prave podobe stvarî, ne more z vsako leto istimi žrtvami, katere vedno darujejo, nikdar popolniti prihajajočih.
Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2 Kajti konec bi bilo njih darovanja, ker bi službo opravljajoči, enkrat očiščeni, več ne imeli zavesti grehov;
Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
3 Nego v njih je spomin grehov vsako leto;
Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4 Nemogoče je namreč, da bi kri bikov in kozlov odvzemala grehe.
Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5 Zato prihajajoč na svet govori: "Žrtve in darú nisi hotel, telo pa si mi pripravil;
Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6 Žgalne daritve in za grehe niso ti bile po volji.
Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7 Tedaj sem rekel: Glej, prišel sem (na čelu knjige je pisano zame), da storim, Bog, voljo tvojo.
Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8 Zgoraj govoreč: Žrtve in darú in žgalnih daritev in za grehe nisi hotel, in niso ti bile po volji", katere se darujejo po postavi,
Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9 Tedaj je rekel: Glej, prišel sem, da storim, o Bog, voljo tvojo." Prvo odpravlja, da postavi drugo,
Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10 V kateri volji smo osvečeni po daritvi telesa Jezusa Kristusa enkrat za vselej.
V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11 In vsak duhovnik stoji vsak dan službujóč in iste žrtve večkrat darujoč, katere nikdar ne morejo odvzeti grehov;
A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12 On pa, darovavši eno žrtev za grehe, sédel je za večno na desnico Božjo,
Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13 In čaka za naprej, da se položé sovražniki njegovi za podnožje nog njegovih.
Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14 Kajti z eno daritvijo je za vedno popolnil nje, ki se posvečujejo.
Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
15 Priča nam pa tudi Duh sveti; ko je namreč prej rekel:
Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16 "To je zaveza, katero bodem sklenil z njimi po tistih dnevih," govori Gospod: "Postave svoje dam v njih srca, in v njih misli jih zapišem;"
Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17 "In njih grehov in pregreškov ne bodem se več spominjal."
Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18 Kjer je pa odpuščenje teh, ni več daritve za grehe.
Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19 Ker imamo torej, bratje, trdno zaupanje na vhod v svetišče v krvi Jezusovi,
Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20 Katerega nam je ponovil kakor novo in živo pot skozi zagrinjalo, to je: meso svoje,
Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21 In duhovnega velikega čez hišo Božjo:
A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22 Pristopimo z resničnim srcem v popolnosti vere, v srcih pokropljeni in očiščeni od slabe vesti;
Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23 In na telesu omiti s čisto vodo, hranimo stanovitno spoznanje upanja, (zvest namreč je on, ki je obljubil),
A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24 In opazujmo se med seboj v izpodbujo ljubezni in dobrih del,
A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25 Ne zapuščajoč zbora svojega, kakor je enim navada, nego opominjajoč; in tolikanj bolj, ker vidite, da se bliža dan.
Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26 Ako namreč prostovoljno grešimo, potem ko smo prejeli spoznanje resnice, ni več čakati žrtve za grehe;
Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27 Ampak neko strašno pričakovanje sodbe in gorečnost ognja, kateri bode razjedal nasprotujoče.
Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28 Kdor je prelomil postavo Mojzesovo, umre brez usmiljenja na dve ali tri priče:
Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29 Koliko hujšo, menite, kazen bode zaslužil, kdor je sina Božjega teptal in kri zaveze, v kateri je posvečen bil, za nesveto imel in grešil zoper Duha milosti?
Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30 Poznamo namreč njega, ki je rekel: "Meni maščevanje, jaz bodem povračeval, govori Gospod;" in zopet: "Gospod bode sodil ljudstvo svoje."
Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31 Strašno je pasti v roke Boga živega!
Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32 Spomnite se pa prejšnjih dnî, v katerih ste razsvetljeni mnogi boj trpljenj prebili;
Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
33 Nekaj v sramoti in stiski na ogled postavljeni, nekaj ker ste tako živečim tovariši postali;
Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34 Kajti tudi sè sponami mojimi ste usmiljenje imeli in rop blaga svojega z veseljem trpeli, spoznajoč, da imate v sebi boljše blago v nebesih in stanovitno.
Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35 Ne metajte torej od sebe trdnega zaupanja svojega, katero ima plačilo veliko.
Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36 Kajti stanovitnosti vam je potreba, da storivši voljo Božjo zadobite obljubo.
Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37 "Kajti nekaj malege še, in pride on, ki ima priti, in ne bode se mudil."
Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
38 "Pravični pa iz vere bode živel", in: "Ako odjenja, duši moji ne bode po volji."
Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39 Mi pa nismo izmed njih, ki se umikajo v pogubo, nego ki verujejo v zadobljenje življenja.
Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
