1 Korinčanom 15
1 Napominjam vam pa, bratje, evangelj, kterega sem vam oznanil, kterega ste tudi sprejeli, v kterem tudi stojite,
Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
2 Po kterem se tudi zveličujete, če držite, kakor sem vam oznanil, če le niste zastonj verovali.
Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.
3 Kajti izročil sem vam najprej to, kar sem prejel, da je Kristus umrl za naše grehe, poleg pisem,
Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,
4 In da je bil pokopan in da je vstal tretji dan poleg pisem,
A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.
5 In da se je prikazal Kefu, po tem dvanajsterim;
A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
6 Po tem se je prikazal črez pet sto bratom na en krat, kterih največ noter do sedaj živi, nekaj jih je pa tudi pozaspalo.
Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.
7 Za tem se je prikazal Jakobu, po tem aposteljnom vsem;
Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
8 In izmed vseh naj na zadnje, kakor kakemu prezgodaj rojenemu, prikazal se je tudi meni.
Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.
9 Kajti jaz sem najmanjši izmed aposteljnov, kteri nisem vreden imenovati se apostelj, ker sem preganjal cerkev Božjo.
Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.
10 Ali po milosti Božjej sem kar sem, in njegova milost proti meni se ni izpraznila in natrudil sem se bolje od vseh njih, ali ne jaz, nego milost Božja, ktera je z menoj.
Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.
11 Bodi si torej jaz ali oni, tako oznanjujemo in tako ste verovali.
Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
12 Če se oznanjuje, da je Kristus iz mrtvih vstal, kako pravijo nekteri med vami, da ni vstajanja mrtvih?
Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
13 Če pa ni vstajanja mrtvih, tudi Kristus ni vstal.
Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.
14 A če Kristus ni vstal, prazno je po tem naše oznanjevanje, prazna pa tudi vera vaša.
A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.
15 Nahajamo se pa tudi lažnjive priče Božje, kajti smo popričali zoper Boga, da je obudil Kristusa, kterega ni obudil, če mrtvi ne vstajajo.
A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
16 Kajti če mrtvi ne vstajajo, tudi Kristus ni vstal.
Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.
17 A če Kristus ni vstal, zastonj je vera vaša, še ste v grehih svojih.
A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.
18 Po tem so se tudi, kteri so v Kristusu zaspali, pogubili.
A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
19 Če samo v tem življenji v Kristusa upamo, vredni smo obžalovanja najbolje od vseh ljudî.
Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.
20 Sedaj pa je Kristus vstal iz mrtvih, postal je prvina tistih, kteri so pozaspali.
Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.
21 Zakaj, ko je bila po človeku smrt, tudi je po človeku vstajanje mrtvih.
Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
22 Kajti kakor v Adamu vsi umirajo, tako bodo tudi v Kristusu vsi oživeli.
Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
23 Ali vsak v lastnem redu: prvina Kristus, za tem ti, kteri so Kristusovi v prihodu njegovem;
Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.
24 Po tem konec, kedar izročí kraljestvo Bogu in očetu, kedar odpravi vsako poglavarstvo in vsako oblast in moč.
Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
25 Kajti mora kraljevati noter dotle, dokler ne dene vseh sovražnikov pod svoje noge.
Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
26 A najzadnji sovražnik se bo odpravila smrt.
Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
27 Kajti: "Vse je podložil pod njegove noge," ali ko je rekel: "Vse je podloženo," očitno je, da razen tega, kteri mu je vse podložil.
Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
28 Kedar se pa vse njemu podloži, tedaj se bo tudi sam sin podložil temu, kteri je vse njemu podložil, da bi Bog bil vse v vsem.
A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
29 Sicer kaj počnó, kteri se krščujejo za mrtve, če sploh mrtvi ne vstajajo? kaj se tudi krščujejo za mrtve?
Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?
30 Za kaj se tudi mi nevarnostim nastavljamo vsako uro?
Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
31 Vsak dan umiram, pri vašej hvali, bratje, ktero imam v Kristusu Jezusu Gospodu našem.
Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
32 Kajti če sem se po človeku boril z zvermi v Efezu, kakošno imam korist, če mrtvi ne vstajajo? Jejmo in pijmo, kajti jutri bomo umrli!
Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.
33 Ne dajte se zavesti! Pačijo dobre navade slabi pogovori.
Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
34 Predramite se pravično in ne grešite; kajti poznanja Božjega nekteri nimajo, na sramoto vam pravim.
Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
35 Ali poreče kdo: Kako vstajajo mrtvi? in v kakošnem telesu prihajajo?
Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?
36 Nespametni! ti kar seješ, oživelo ne bo, če ni umrlo;
Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
37 In kar seješ, ne seješ telesa, ktero ima biti, nego golo zrno, postavimo, pšenično ali ktero drugo;
A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
38 A Bog mu daje telo, kakor hoče, in vsakemu semenu svoje telo.
Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
39 Ni vse meso enako meso, nego je drugo meso človečje, drugo meso živinsko, drugo ribje, in drugo ptičje.
Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
40 So tudi telesa nebeška in telesa zemeljska, ali je druga slava nebeških, a druga zemeljskih;
A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,
41 Druga je slava solnca in druga slava meseca, in druga slava zvezd, kajti zvezda se od zvezde loči v slavi.
Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
42 Tako tudi vstajanje mrtvih: seje se v trohljivosti, vstaja pa v netrohljivosti;
Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;
43 Seje se v nečasti, vstaja v slavi; seje se v slabosti, vstaja v moči;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
44 Seje se telo telesno, vstaja telo duhovno; je telo telesno, in je telo duhovno.
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.
45 Tako je tudi pisano: "Postal je prvi človek Adam v dušo živo;" zadnji Adam v duh oživljajoč.
Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.
46 Ali ni prvo duhovno, nego telesno, po tem duhovno.
Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.
47 Prvi človek je iz zemlje, prstén; drugi človek, gospod je z neba.
První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.
48 Kakoršen je bil prsteni, taki so prsteni, in karkoršen nebeški, taki so nebeški.
Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.
49 In kakor smo nosili podobo prstenega, nosili bomo tudi podobo nebeškega.
A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.
50 To pa pravim, bratje, da meso in kri Božjega kraljestva podedovati ne moreta, tudi trohljivost netrohljivosti ne deduje.
Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.
51 Lej, skrivnost vam govorim: "Vsi ne bomo zaspali, a vsi se bomo spremenili.
Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
52 V hipu, v trenotku z očmi, v poslednjem glasu trobente, kajti trobentalo se bo, in mrtvi bodo vstajali netrohljivi, in mi se bomo izpremenili.
Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
53 Ker to trohljivo mora obleči netrohljivost, in to smrtno obleči brezsmrtnost.
Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
54 Kedar pa to trohljivo obleče netrohljivost, in to smrtno obleče brezsmrtnost, tedaj se bo zgodila tista beseda napisana: "Požrla se je smrt v zmagi."
A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? (Hadēs g86)
56 Želo smrti pa je greh, a moč greha postava.
Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.
57 Ali hvala Bogu, kteri nam daje zmago po Gospodu našem Jezusu Kristusu.
Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
58 Za to, bratje moji ljubljeni, bodite stanovitni, nepremakljivi, obilni vsegdar v delu Gospodovem, vedoč, da vaš trud ni prazen v Gospodu.
Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.
