Visoka pesem 8

1 Oh, da bi bil kakor moj brat, ki je sesal prsi moje matere! Ko bi te našla zunaj, bi te poljubila, da, ne bi bila prezirana.

Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

2 Vodila bi te in te privedla v hišo svoje matere, ki bi me poučila. Povzročila bi ti, da piješ dišeč vinski sok mojih granatnih jabolk.

Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

3 Njegova leva roka bi bila pod mojo glavo in njegova desnica bi me objela.

Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

4 Naročam vam, oh hčere jeruzalemske, da ne razvnamete niti ne zbudite moje ljubezni, dokler njemu ugaja.

Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

5 Kdo je ta, ki prihaja iz divjine, naslonjena na svojega ljubljenega? Dvignil sem te pod jablano; tam te je rodila tvoja mati, tam te je rodila, ki te je nosila.

Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

6 Postavi me kakor pečat na svoje srce, kakor pečat na svoj laket, kajti ljubezen je močna kakor smrt, ljubosumje je kruto kakor grob. Njegovi ogorki so ognjeno oglje, ki ima najbolj silovit plamen. (Sheol h7585)

Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. (Sheol h7585)

7 Mnogo vodá ne more pogasiti ljubezni niti je poplave ne morejo potopiti. Če bi človek vse imetje svoje hiše dal za ljubezen, bi bil popolnoma zaničevan.

Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

8 Imamo majhno sestro in ona nima prsi. Kaj bomo storili za svojo sestro na dan, ko jo bodo snubili?

Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

9 Če bo zid, bomo na njej zgradili srebrno palačo in če bo vrata, jo bomo obdali s cedrovimi deskami.

Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

10 Jaz sem zid in moje prsi kakor stolpa. Potem sem bila v njegovih očeh kakor nekdo, ki je našel naklonjenost.

Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

11 Salomon je imel vinograd v Báal Hamónu; vinograd je dal v najem čuvajem. Vsak naj bi za njegov sad prinesel tisoč koščkov srebra.

Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

12 Moj vinograd, ki je moj, je pred menoj. Ti, oh Salomon, moraš imeti tisoč, tisti, ki varujejo sad od njega, pa dvesto.

Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

13 Ti, ki prebivaš v vrtovih, družabniki prisluhnejo tvojemu glasu; pripravi me, da ga slišim.

Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

14 Podvizaj se, moj ljubljeni in bodi podoben srni ali mlademu jelenu na gorah dišav.

Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.