Rimljanom 4
1 Kaj bomo torej rekli, da je našel Abraham, naš oče, kar se nanaša na meso?
O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
2 Kajti če bi bil Abraham opravičen po delih, bi se imel s čim ponašati; toda ne pred Bogom.
Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
3 Kajti kaj pravi pismo? Abraham je verjel Bogu in to mu je bilo šteto za pravičnost.
On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
4 Torej tistemu, ki dela, nagrada ni šteta po milosti, temveč po dolgu.
Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
5 Toda tistemu, ki ne dela, temveč veruje v tistega, ki opravičuje brezbožnega, je njegova vera šteta za pravičnost.
6 Celo kakor tudi David opisuje blaženost človeka, ki mu Bog pripisuje pravičnost brez del,
7 rekoč: ›Blagoslovljeni so tisti, katerih krivičnosti so odpuščene in katerih grehi so pokriti.
„Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
8 Blagoslovljen je človek, ki mu Gospod ne bo pripisal greha.‹
jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
9 Prihaja potem ta blaženost samo na obrezo ali tudi na neobrezo? Kajti pravimo, da je bila vera Abrahamu šteta za pravičnost.
Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
10 Kako je bila potem šteta? Ko je bil v obrezi ali v neobrezi? Ne v obrezi, temveč [ko je bil] v neobrezi.
Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
11 In ko je bil še neobrezan, je prejel znamenje obreze, pečat pravičnosti vere, ki jo je imel, da bi bil lahko oče vseh teh, ki verujejo, čeprav niso obrezani, da bi bila lahko tudi njim pripisana pravičnost;
Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
12 in oče obrezanih, teh, ki niso samo iz obreze, temveč ki tudi hodijo po stopinjah tiste vere našega očeta Abrahama, ki jo je imel, ko je bil še neobrezan.
Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
13 Kajti obljuba, da naj bi bil dedič sveta, ni bila [dana] Abrahamu ali njegovemu semenu preko postave, temveč preko pravičnosti iz vere.
Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
14 Kajti če bodo dediči tisti, ki so iz postave, je vera ničeva in obljuba brez učinka;
Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
15 zato ker postava povzroča bes; kajti kjer ni nobene postave, tam ni prestopka.
Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
16 Torej je to iz vere, da bi bilo lahko po milosti; z namenom, da bi bila obljuba lahko zanesljiva vsemu semenu; ne samo temu, ki je iz postave, temveč tudi temu, ki je iz Abrahamove vere, ki je oče nas vseh,
17 (kakor je pisano: ›Naredil sem te za očeta mnogih narodov‹) pred njim, ki mu je veroval, celó [pred] Bogom, ki oživlja mrtve in kliče te stvari, ki niso, kakor da bi bile.
18 Ki je proti upanju veroval v upanje, da bi lahko postal oče mnogih narodov; glede na to, kar je bilo spregovorjeno: ›Takšno bo tvoje seme.‹
On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
19 In ker ni bil slaboten v veri, ko je bil star okoli sto let, svojega lastnega telesa torej ni imel za mrtvega niti ne še omrtvelost Sarine maternice.
Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
20 Ob Božji obljubi ni okleval zaradi nevere, temveč je bil močan v veri in dal slavo Bogu;
Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
21 in je bil popolnoma prepričan, da kar je on obljubil, je zmožen tudi izpolniti.
22 Zato mu je bilo to šteto za pravičnost.
A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
23 Torej, da mu je bilo šteto, to ni bilo napisano samo zaradi njega,
Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
24 temveč tudi zaradi nas, ki nam bo šteto, če verujemo v tistega, ki je obudil našega Gospoda Jezusa od mrtvih;
I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
25 ki je bil izročen zaradi naših prestopkov in je bil ponovno obujen zaradi našega opravičenja.
který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
