Psalmi 88
1 Oh Gospod Bog, rešitev moje duše, pred teboj sem klical dan in noč.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Naj moja molitev pride predte, svoje uho nagni k mojemu klicu,
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Prištet sem s tistimi, ki gredo dol v jamo. Sem kakor človek, ki nima moči.
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Svoboden med mrtvimi, kakor umorjeni, ki ležijo v grobu, ki se jih ne spominjaš več in so iztrebljeni iz tvoje roke.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Položil si me v najglobljo jamo, v temo, v globine.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Tvoj bes trdno leži na meni in prizadel si me z vsemi svojimi valovi. (Sela)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Mojega znanca si postavil daleč od mene, njim si me naredil [za] ogabnost; zaprt sem in ne morem priti ven.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Moje oko žaluje zaradi stiske; Gospod, vsak dan sem klical k tebi, svoje roke sem iztegoval k tebi.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Hočeš mrtvim pokazati čudeže? Mar bodo mrtvi vstali in te hvalili? (Sela)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Bo tvoja ljubeča skrbnost oznanjena v grobu? Ali tvoja zvestoba v propadu?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Bodo tvoji čudeži spoznani v temi? In tvoja pravičnost v deželi pozabljivosti?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Toda jaz sem klical k tebi, oh Gospod in zjutraj te bo moja molitev prestregla.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Gospod, zakaj zavračaš mojo dušo? Zakaj skrivaš svoj obraz pred menoj?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Prizadet sem in od svoje mladosti pripravljen umreti; medtem ko trpim tvoje strahote, sem raztresen.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Tvoj kruti bes gre prek mene, tvoje strahote so me uničile.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Vsak dan so prišli okoli mene kakor voda, skupaj so me obkrožali.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Ljubega in prijatelja si postavil daleč od mene in mojega znanca v temo.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
