Psalmi 55
1 Pazljivo prisluhni moji molitvi, oh Bog in ne skrij se pred mojo ponižno prošnjo.
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2 Prisluhni mi in me usliši. V svoji pritožbi žalujem in zganjam hrup
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3 zaradi glasu sovražnika, zaradi zatiranja zlobnega, kajti name mečejo krivičnost in z besom me sovražijo.
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4 Moje srce znotraj mene je boleče zaskrbljeno in strahote smrti so padle name.
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5 Strah in trepet sta prišla name in groza me je preplavila.
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6 Rekel sem: »Oh da bi imel peruti kakor golobica! Kajti potem bi odletel proč in bi bil miren.
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7 Glej, potem bi odtaval daleč proč in ostal v divjini. (Sela)
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
8 Pospešil bi svoj pobeg pred vetrovnim viharjem in neurjem.«
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9 Uniči, oh Gospod in razdeli njihove jezike, kajti videl sem nasilje in prepir v mestu.
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10 Dan in noč hodijo okrog po njegovih zidovih. Tudi vragolija in bridkost sta v njegovi sredi.
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11 Zlobnost je v njegovi sredi. Prevara in zvijača ne odideta iz njegovih ulic.
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12 Kajti ni bil sovražnik, ki me je grajal, potem bi to lahko prenesel. Niti ni bil, kdor me je sovražil, ki se je poveličal zoper mene, potem bi se skril pred njim.
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13 Toda bil si ti, človek, moj vrstnik, moj vodnik in moj znanec.
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14 Skupaj sva imela prijetno namero in družno hodila v Božjo hišo.
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15 Naj se jih polasti smrt in naj hitro gredo dol v pekel, kajti zlobnost je v njihovih bivališčih in med njimi. (Sheol h7585)
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
16 Kar se mene tiče, bom klical k Bogu in Gospod me bo rešil.
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17 Zvečer, zjutraj in opoldan bom molil in glasno vpil. Slišal bo moj glas.
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18 V miru je osvobodil mojo dušo pred bitko, ki je bila zoper mene, kajti mnogo jih je bilo z menoj.
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19 Bog bo slišal in jih prizadel, celó on, ki ostaja od davnine. (Sela) Ker nimajo sprememb, zato se ne bojijo Boga.
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20 Svoje roke je iztegnil zoper tiste, ki so v miru z njim; prelomil je svojo zavezo.
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21 Besede iz njegovih ust so bile bolj gladke kakor maslo, toda v njegovem srcu je bila vojna. Njegove besede so bile mehkejše kakor olje, čeprav so bile izvlečeni meči.
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22 Svoje breme vrzi na Gospoda in on te bo podpiral. Nikoli ne bo dopustil, da bi bil pravični omajan.
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23 Toda ti, oh Bog, jih boš zrušil v jamo uničenja. Krvoločni in varljivi ljudje ne bodo preživeli polovice svojih dni, jaz pa bom zaupal vate.
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
