Psalmi 44
1 S svojimi ušesi smo slišali, oh Bog, naši očetje so nam povedali, kakšno delo si storil v njihovih dneh, v davnih časih.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Kako si s svojo roko napodil pogane in naselil njih; kako si prizadel ljudstvo in jih pregnal.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Kajti dežele niso prejeli v posest s svojim lastnim mečem niti jih ni rešil njihov lastni laket, temveč tvoja desnica in tvoj laket in svetloba tvojega obličja, ker imaš do njih naklonjenost.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Ti si moj Kralj, oh Bog, zapovej osvoboditve za Jakoba.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 S teboj bomo podrli svoje sovražnike. S tvojim imenom bomo pomendrali te, ki se dvigujejo zoper nas.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Kajti ne bom zaupal v svoj lok niti me ne bo rešil moj meč.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Toda ti si nas rešil pred našimi sovražniki in osramotil tiste, ki so nas sovražili.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Z Bogom se bahamo ves dan in tvoje ime hvalimo na veke. (Sela)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Toda ti si nas zavrgel in nas izročil v sramoto, in z našimi vojskami ne greš naprej.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Delaš nas, da se pred sovražnikom obračamo nazaj, in tisti, ki nas sovražijo, plenijo zase.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Izročil si nas kakor ovce, določene za hrano in razkropil si nas med pogane.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Zastonj prodajaš svoje ljudstvo in svojega bogastva ne povečuješ z njihovo ceno.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Delaš nas [za] grajo našim sosedom, norčevanje in posmeh tem, ki so okoli nas.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Delaš nas [za] tarčo posmeha med pogani, zmajevanje z glavo med ljudstvom.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Moja zmedenost je nenehno pred menoj in pokrila me je sramota mojega obraza
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 zaradi glasu tistega, ki me graja in preklinja zaradi sovražnika in maščevalca.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Vse to je prišlo nad nas, vendar te nismo pozabili niti s tvojo zavezo nismo ravnali napačno.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Naše srce se ni obrnilo niti se naši koraki niso nagnili s tvoje poti,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 čeprav si nas boleče zlomil na kraju zmajev in nas pokril s smrtno senco.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Če smo pozabili ime svojega Boga ali iztegnili roke k tujemu bogu,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 mar Bog tega ne bo razpoznal? Kajti on pozna skrivnosti srca.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Da, zaradi tebe smo pobijani ves dan, imajo nas kakor ovce za zakol.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Zbudi se, zakaj spiš, oh Gospod? Vstani, ne zavrzi nas za vedno.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Zakaj skrivaš svoj obraz in pozabljaš našo stisko in naše zatiranje?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Kajti naša duša je sklonjena v prah, naš trebuh se lepi na zemljo.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Vstani za našo pomoč in nas odkupi zaradi svojih usmiljenj.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
