Psalmi 2

1 Zakaj besnijo pogani in ljudstvo domišlja prazno stvar?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Kralji zemlje so se usmerili in vladarji se skupaj posvetujejo zoper Gospoda in zoper njegovega maziljenca, rekoč:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 »Pretrgajmo njihove vezi in odvrzimo njihove vrvi od sebe.«

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Tisti, ki sedi v nebesih, se bo smejal. Gospod jih bo imel v posmeh.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Potem jim bo govoril v svojem besu in jih nadlegoval v svojem bridkem nezadovoljstvu.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 »Vendarle sem jaz postavil svojega kralja na svoji sveti gori Sion.«

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Oznanil bom odlok. Gospod mi je rekel: »Ti si moj Sin. Ta dan sem te rodil.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Zahtevaj od mene in dal ti bom pogane za tvojo dediščino in najbolj oddaljene kraje zemlje za tvojo posest.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Zdrobil jih boš z železno palico, raztreščil jih boš na koščke kakor lončarjevo posodo.«

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Zatorej bodite sedaj modri, oh vi kralji. Dajte se poučiti, vi sodniki zemlje.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Gospodu služite s strahom in veselite se s trepetanjem.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Poljubite Sina, da ne bi bil jezen in ne izginete iz poti, ko je njegov bes le malo razvnet. Blagoslovljeni so vsi, ki svoje upanje položijo vanj.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.