Psalmi 147
1 Hvalite Gospoda, kajti dobro je peti hvalnice našemu Bogu, kajti to je prijetno in hvala je ljubka.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Gospod je zgradil Jeruzalem; skupaj zbira Izraelove pregnance.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Ozdravlja potrte v srcu in povezuje njihove rane.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Šteje število zvezd, vse jih kliče po njihovih imenih.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Velik je naš Gospod in zelo močan, njegovo razumevanje je neskončno.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Gospod dviguje krotke; zlobne podira k tlom.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Pojte Gospodu z zahvaljevanjem, našemu Bogu pojte hvalo na harfo,
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 ki nebo pokriva z oblaki, ki za zemljo pripravlja dež, ki daje travi, da raste po gorah.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 On daje živali njeno hrano in mladim krokarjem, ki kličejo.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Ne razveseljuje se v moči konja. Ne veseli se človeških nog.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Gospod se veseli tistih, ki se ga bojijo, tistih, ki upajo v njegovo usmiljenje.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Hvali Gospoda, oh Jeruzalem, hvali svojega Boga, oh Sion.
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Kajti utrjuje zapahe tvojih velikih vrat, tvoje otroke je blagoslovil znotraj tebe.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Na tvojih mejah daje mir in te nasičuje z najodličnejšo pšenico.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Svojo zapoved pošilja na zemljo; njegova beseda teče zelo naglo.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Sneg daje kakor volno, slano razsiplje kakor pepel.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Svoj led meče kakor koščke; kdo lahko obstane pred njegovim mrazom?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Razpošilja svojo besedo in jih topi; svojemu vetru povzroča, da piha in vodam, [da] tečejo.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Svojo besedo kaže Jakobu, svoje zakone in svoje sodbe Izraelu.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Z nobenim narodom ni tako postopal in glede njegovih sodb, jih oni niso spoznali. Hvalite Gospoda.
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
