Psalmi 144
1 Blagoslovljen bodi Gospod, moja moč, ki uči moje roke za vojno in moje prste za boj,
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2 moja dobrota in moja trdnjava, moj visoki stolp in moj osvoboditelj, moj ščit in tisti, v katerega zaupam, ki moje ljudstvo podjarmlja pod mene.
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3 Gospod, kaj je človek, da ti jemlješ spoznanje o njem! Ali človeški sin, da delaš obračun o njem!
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4 Človek je podoben ničevosti, njegovi dnevi so kakor senca, ki mineva.
Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 Upogni svoje nebo, oh Gospod in pridi dol, dotakni se gora in se bodo kadile.
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6 Vrzi bliskanje in jih razkropi; izstreli svoje puščice in jih uniči.
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7 Pošlji svojo roko od zgoraj, odstrani me in osvobodi me iz velikih vodá, pred roko tujih otrok,
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8 čigar usta govorijo prazne reči in je njihova desnica desnica neresnice.
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 Zapel ti bom novo pesem, oh Bog, na plunko in glasbilo desetih strun ti bom prepeval hvalnice.
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10 On je, ki kraljem daje rešitev duš, ki osvobaja Davida, svojega služabnika, pred škodljivim mečem.
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11 Reši me in osvobodi me pred roko tujih otrok, katerih usta govorijo prazne reči in je njihova desnica desnica neresnice,
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 da bodo naši sinovi lahko kakor sadike odrasle v svoji mladosti, da bodo naše hčere kakor vogalni kamni, pološčeni po podobnosti palače,
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 da bodo naše kašče lahko polne, nudeč vse vrste zalog, da lahko naše ovce na naših ulicah skotijo tisoče in deset tisoče,
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14 da bodo naši voli lahko močni za delo, da ne bo vloma niti izginjanja, da na naših ulicah ne bo pritoževanja.
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15 Srečno je tisto ljudstvo, ki je v takšni zadevi, da, srečno je tisto ljudstvo, čigar Bog je Gospod.
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
