Psalmi 139
1 Oh Gospod, preiskal si me in me spoznal.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Poznaš moje sedanje in moje vstajanje, moje misli razumeš daleč stran.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Obdajaš mojo pot in moje leganje in seznanjen si z vsemi mojimi potmi.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Kajti besede ni na mojem jeziku, toda, glej, oh Gospod, ti jo popolnoma poznaš.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Obdajaš me zadaj in spredaj in name polagaš svojo roko.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Takšno spoznanje je prečudovito zame, visoko je, ne morem ga doseči.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Kam naj grem pred tvojim duhom? Ali kam naj pobegnem pred tvojo prisotnostjo?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Če se povzpnem v nebesa, si tam; če si svojo posteljo pripravim v peklu, glej, si tam. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Če vzamem peruti jutra in prebivam v najbolj oddaljenih krajih morja,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 celo tam me bo tvoja roka vodila in tvoja desnica me bo držala.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Če rečem: »Zagotovo me bo pokrila tema, celo noč bo svetloba okoli mene.«
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Da, tema se ne skriva pred teboj, toda noč sije kakor dan; tema in svetloba, obe sta ti podobni.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Kajti v last si si vzel mojo notranjost, pokril si me v maternici moje matere.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Hvalil te bom, kajti jaz sem strašljivo in izvrstno narejen. Čudovita so tvoja dela in to moja duša resnično dobro ve.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Moja snov ni bila skrita pred teboj, ko sem bil narejen na skrivnem in nenavadno izdelan v najnižjih delih zemlje.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Tvoje oči so videle mojo snov, čeprav je bila nepopolna in v tvoji knjigi so bili zapisani vsi moji udje, ki so bili oblikovani v vztrajanju, medtem ko ni bilo še nobenega izmed njih.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Kako dragocene so mi tudi tvoje misli, oh Bog! Kako velik je njihov seštevek!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Če bi jih preštel, jih je po številu več kakor peska. Ko se zbudim, sem še vedno s teboj.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Zagotovo boš ubil zlobnega, oh Bog, zato odidite od mene, vi krvoločni ljudje.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Kajti zlobno govorijo zoper tebe in tvoji sovražniki zaman jemljejo tvoje ime.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Ali ne sovražim tistih, oh Gospod, ki sovražijo tebe? Mar nisem užaloščen s tistimi, ki se dvigujejo zoper tebe?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Sovražim jih s popolnim sovraštvom, štejem jih [za] svoje sovražnike.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Preišči me, oh Bog in spoznaj moje srce; preizkusi me in spoznaj moje misli.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Poglej ali je v meni kakršnakoli zlobna pot in vodi me po večni poti.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
