Psalmi 132
1 Gospod, spomni se Davida in vseh njegovih stisk,
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 kako je prisegel Gospodu in se zaobljubil mogočnemu Jakobovemu Bogu:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 »Zagotovo ne bom prišel v šotorsko svetišče svoje hiše niti šel gor v svojo posteljo,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 svojim očem ne bom dal spanja ali dremanja svojim vekam,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 dokler ne najdem kraja za Gospoda, prebivališča za mogočnega Jakobovega Boga.«
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Glej, slišali smo o tem v Efráti, našli smo to na gozdnih poljih.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Šli bomo v njegova šotorska svetišča, oboževali bomo ob njegovi pručki.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Vstani, oh Gospod, v svoj počitek, ti in skrinja tvoje moči.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Naj bodo tvoji duhovniki oblečeni s pravičnostjo in tvoji sveti naj vzklikajo od veselja.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Zaradi svojega služabnika Davida ne obrni obličja proč od svojega maziljenca.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Gospod je Davidu prisegel z resnico; ne bo se odvrnil od nje: »Od sadu tvojega telesa bom postavil na tvoj prestol.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Če se bodo tvoji otroci držali moje zaveze in mojega pričevanja, ki jih ga bom jaz učil, bodo tudi njihovi otroci sedeli na tvojem prestolu na vékomaj.«
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Kajti Gospod je izbral Sion; zaželel si ga je za svoje prebivališče.
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 »To je moj počitek na veke; tu bom prebival, ker sem si ga zaželel.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Obilno bom blagoslavljal njegovo preskrbo, njegove uboge bom nasičeval s kruhom.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Prav tako bom njegove duhovnike oblekel z rešitvijo duš in njegovi sveti bodo glasno vzklikali od veselja.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Tam bom storil Davidovemu rogu, da vzbrsti; odredil sem svetilko za svojega maziljenca.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Njegove sovražnike bom oblekel s sramoto, toda na njem samem bo cvetela njegova krona.«
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
