Psalmi 106
1 Hvalite Gospoda. O zahvaljujte se Gospodu, ker je dober, kajti njegovo usmiljenje traja večno.
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Kdo lahko izreče mogočna Gospodova dela? Kdo lahko naznanja vso njegovo hvalo?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Blagoslovljeni so tisti, ki se držijo sodbe in tisti, ki ob vseh časih ravna pravično.
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Spomni se me, oh Gospod, z naklonjenostjo, ki jo prinašaš svojemu ljudstvu. Oh obišči me s svojo rešitvijo duše,
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 da lahko vidim dobro tvojega izbranca, da se lahko veselim v veselju tvojega naroda, da se lahko ponašam s tvojo dediščino.
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Grešili smo s svojimi očeti, zagrešili smo krivičnost, ravnali smo zlobno.
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Naši očetje v Egiptu niso razumeli tvojih čudežev, niso se spominjali množice tvojih milosti, temveč so ga dražili pri morju, celó pri Rdečem morju.
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 Pa vendar jih je rešil zaradi svojega imena, da je lahko storil, da se spozna njegova mogočna moč.
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Oštel je tudi Rdeče morje in le-to se je posušilo, tako jih je vodil skozi globine kakor skozi divjino.
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 Rešil jih je iz roke tistega, ki jih je sovražil in jih odkupil iz sovražnikove roke.
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 Vode so pokrile njihove sovražnike; niti eden izmed njih ni preostal.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 Potem so verjeli njegovim besedam; peli so njegovo hvalo.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Kmalu so pozabili njegova dela, niso čakali na njegov nasvet,
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 temveč so silno hrepeneli v divjini in skušali Boga v puščavi.
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 Dal jim je njihovo zahtevo, toda poslal je pustost v njihove duše.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Zavidali so tudi Mojzesu v taboru in Aronu, Gospodovemu svetemu.
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Zemlja se je odprla in požrla Datána in pokrila Abirámovo druščino.
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 V njuni druščini pa je bil vžgan ogenj, plamen je požgal zlobne.
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Naredili so tele na Horebu in oboževali ulito podobo.
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 Tako so svojo slavo zamenjali v podobnost vola, ki jé travo.
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Pozabili so Boga, svojega rešitelja, ki je v Egiptu storil velike stvari,
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 čudovita dela v Hamovi deželi in strašne stvari pri Rdečem morju.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Zato je rekel, da jih bo uničil, če ne bi njegov izbranec Mojzes stal pred njim v vrzeli, da odvrne njegov bes, da jih ne bi uničil.
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Da, prezirali so prijetno deželo, niso verovali njegovi besedi,
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 temveč so godrnjali v svojih šotorih in niso prisluhnili Gospodovemu glasu.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 Zato je dvignil svojo roko zoper njih, da jih zruši v divjini,
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 da uniči njihovo seme tudi med narodi in da jih razkropi po deželah.
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Pridružili so se tudi k Báal Peórju in jedli žrtvovanje mrtvim.
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 Tako so ga s svojimi domiselnostmi dražili do jeze, in mednje je vdrla nadloga.
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Potem se je dvignil Pinhás in izvršil sodbo in tako se je nadloga zaustavila.
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 To mu je bilo šteto v pravičnost, vsem rodovom na vékomaj.
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Jezili so ga tudi pri vodah prepira, tako da se je zaradi njih za Mojzesa slabo izteklo,
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 ker so dražili njegovega duha, tako da je s svojimi ustnicami nepremišljeno govoril.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 Niso pokončali narodov, glede katerih jim je Gospod zapovedal,
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 temveč so bili pomešani med pogane in se naučili njihovih del.
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 Služili so svojim malikom, ki so bili zanje past.
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Da, svoje sinove in svoje hčere so žrtvovali hudičem
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 in prelivali nedolžno kri, celó kri svojih sinov in svojih hčera, ki so jih žrtvovali kánaanskim malikom, in dežela je bila oskrunjena s krvjo.
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 Tako so bili omadeževani s svojimi lastnimi deli in se šli vlačuganje s svojo lastno domiselnostjo.
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Zato je bil zoper njegovo ljudstvo vžgan Gospodov bes, do take mere, da je preziral svojo lastno dediščino.
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 Izročil jih je v roko poganov in tisti, ki so jih sovražili, so vladali nad njimi.
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 Tudi njihovi sovražniki so jih zatirali in privedeni so bili v podjarmljenje, pod njihovo roko.
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Mnogokrat jih je osvobodil, toda dražili so ga s svojo namero in bili so ponižani zaradi svoje krivičnosti.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 Vendar ko je slišal njihovo vpitje, se je ozrl na njihovo stisko
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 in zanje se je spomnil svoje zaveze in se pokesal glede na množico svojih usmiljenj.
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Pripravil jim je tudi usmiljenje pred vsemi tistimi, ki so jih odvedli ujete.
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Reši nas, oh Gospod, naš Bog in zberi nas izmed poganov, da se zahvaljujemo tvojemu svetemu imenu in da zmagujemo v tvojem hvaljenju.
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Blagoslovljen bodi Gospod, Izraelov Bog, od večnosti do večnosti in vse ljudstvo naj reče: »Amen. Hvalite Gospoda.«
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
