Psalmi 104
1 Blagoslavljaj Gospoda, oh moja duša. Oh Gospod, moj Bog, ti si tako velik, oblečen si s častjo in veličanstvom.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Ki se pokrivaš s svetlobo kakor z obleko, ki razteguješ nebo kakor zaveso.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Ki polagaš bruna svojih sob v vodah, ki delaš oblake [za] svoj bojni voz, ki hodiš na perutih vetra.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Ki svoje angele delaš za duhove, svoje služabnike za goreč ogenj.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Ki polagaš temelje zemlji, da na veke ne bo odstranjena.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Pokrivaš jo z globinami kakor z obleko; vode stojijo nad gorami.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Ob tvojem oštevanju so zbežale, ob glasu tvojega groma so odhitele.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Gredo gor po gorah, gredo dol po dolinah, na kraj, ki si ga ti osnoval zanje.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Postavil si mejo, da je ne morejo prečkati, da se ponovno ne obrnejo in ne pokrijejo zemlje.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 On izvire pošilja v doline, ki tečejo med hribi.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Dajejo piti vsaki poljski živali, divji osli si gasijo žejo.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Poleg njih bo perjad neba, ki žvrgoli med mladikami, imela svoje prebivališče.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Iz svojih sob namaka hribe; zemlja je nasičena s sadom tvojih del.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Travi povzroča, da raste za živino in zelišče za služenje človeku, da lahko obrodi hrano iz zemlje
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 in vino, da razveseljuje človekovo srce in olje, da njegovemu obrazu stori, da zasveti in kruh, ki utrjuje človekovo srce.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Gospodova drevesa so polna soka, libanonske cedre, ki jih je posadil,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 kjer si ptice pletejo svoja gnezda; glede štorklje, so ciprese njena hiša.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Visoki hribi so zatočišče za divje koze in skale za kunce.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Luno je določil za obdobja, sonce pozna svoje zahajanje.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Delaš temo in je noč, ko vse gozdne živali lazijo naprej.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Mladi levi rjovejo za svojim plenom in iščejo svojo hrano od Boga.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Sonce vzhaja, zberejo se skupaj in se zleknejo v svoje brloge.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Človek hodi naprej k svojemu delu in k svojemu trudu do večera.
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Oh Gospod, kako mnogotera so tvoja dela! V modrosti si jih vsa naredil; zemlja je polna tvojih bogastev.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Tako je to veliko in široko morje, v katerem so brezštevilne plazeče stvari, tako majhne kakor velike živali.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tam se vozijo ladje, tam je ta leviatán, ki si ga naredil, da se igra v njem.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Vsi ti čakajo nate, da jim lahko daš njihovo hrano v pravšnjem obdobju.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 To jim daješ, pobirajo; odpiraš svojo roko, nasičujejo se z dobrim.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Skrivaš svoj obraz, preplašijo se; jemlješ njihov dih, poginejo in se vrnejo k svojemu prahu.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Svojega duha pošiljaš naprej, ustvarjeni so; in obnavljaš obličje zemlje.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Gospodova slava bo vztrajala na veke. Gospod se bo veselil v svojih delih.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Gleda na zemljo in ta se trese; dotika se hribov in se kadijo.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Dokler živim, bom prepeval Gospodu; dokler imam svoj obstoj, bom prepeval hvalo svojemu Bogu.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Moje premišljevanje o njem bo prijetno; veselil se bom v Gospodu.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Naj bodo grešniki použiti z zemlje in naj zlobnega ne bo več. Blagoslavljaj Gospoda, oh moja duša. Hvalite Gospoda.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
