Psalmi 102
1 Usliši mojo molitev, oh Gospod in moje vpitje naj pride do tebe.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Svojega obraza ne skrivaj pred menoj na dan, ko sem v stiski; nagni k meni svoje uho. Na dan, ko kličem, mi naglo odgovori.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Kajti moji dnevi so použiti kakor dim in moje kosti so sežgane kakor ognjišče.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Moje srce je prizadeto in ovenelo kakor trava, tako da pozabljam jesti svoj kruh.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Zaradi glasu mojega stokanja se moje kosti lepijo na mojo kožo.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Podoben sem pelikanu iz divjine; podoben sem sovi v puščavi.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Bedim in sem kakor vrabec sam na strehi.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Moji sovražniki me ves dan grajajo in tisti, ki so besni name, prisegajo zoper mene.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Kajti pepel sem jedel kakor kruh in svojo pijačo sem mešal z jokom,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 zaradi tvojega ogorčenja in tvojega besa, kajti vzdignil si me in me vrgel dol.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Moji dnevi so kakor senca, ki se zmanjšuje in izsušen sem kakor trava.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Toda ti, oh Gospod, boš ostal na veke in tvoj spomin vsem rodovom.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Vstal boš in imel usmiljenje do Siona, kajti čas, da mu [izkažeš] naklonjenost, da, določeni čas je prišel.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Kajti tvoji služabniki uživajo v njegovih kamnih in so naklonjeni njegovemu prahu.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Tako se bodo pogani bali Gospodovega imena in vsi kralji zemlje tvoje slave.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Ko bo Gospod zgradil Sion, se bo prikazal v svoji slavi.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Upošteval bo molitev revežev in ne bo preziral njihove molitve.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 To bo zapisano za prihajajoči rod; in ljudstvo, ki bo ustvarjeno, bo hvalilo Gospoda.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Kajti on je pogledal dol iz višine svojega svetišča, z nebes je Gospod pogledal zemljo,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 da usliši stokanje jetnika, da osvobodi tiste, ki so določeni za smrt,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 da oznani Gospodovo ime na Sionu in njegovo hvalo v Jeruzalemu,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 ko se zberejo skupaj ljudstva in kraljestva, da služijo Gospodu.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Oslabil je mojo moč na poti, skrajšal je moje dneve.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Rekel sem: »Oh moj Bog, ne odstrani me v sredi mojih dni; tvoja leta so skozi vse rodove.«
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Od davnine si položil temelj zemlji in nebo je delo tvojih rok.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Ta [dva] bosta izginila, toda ti boš ostal. Da, vsa se bosta postarala kakor obleka; zamenjal ju boš kakor suknjo in bosta zamenjani,
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 toda ti si isti in tvoja leta ne bodo imela konca.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Otroci tvojih služabnikov bodo nadaljevali in njihovo seme bo utrjeno pred teboj.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
