Pregovori 6
1 Moj sin, če si pôrok za svojega prijatelja, če si udaril svojo roko s tujcem,
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 si ulovljen z besedami svojih ust, si vzet z besedami svojih ust.
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Sedaj stôri to, moj sin in se osvobodi, ko si prišel v roko svojega prijatelja. Pojdi, ponižaj se in prepričaj svojega prijatelja.
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Ne daj spanja svojim očem niti dremanja svojim vekam.
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Osvobodi se kakor srna pred lovčevo roko in kakor ptica pred ptičarjevo roko.
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Pojdi k mravlji, ti lenuh, preudari njene poti in bodi moder,
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 ki nima ne vodnika, ne nadzornika ali ne vladarja,
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 svojo hrano si pripravlja poleti in svojo hrano zbira na žetvi.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Doklej boš spal, oh lenuh? Kdaj boš vstal iz svojega spanja?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Še malo spanja, malo dremanja, malo prekrižanih rok za spanje,
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 tako bo tvoja revščina prišla kakor nekdo, ki se klati in tvoje pomanjkanje kakor oborožen človek.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Nespodobna oseba, zloben človek, ki hodi s kljubovalnimi usti,
Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 mežika s svojimi očmi, govori s svojimi stopali, uči s svojimi prsti.
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Kljubovalnost je v njegovem srcu, nenehno snuje vragolijo, seje neenotnost.
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 Zato bo njegova katastrofa prišla nenadoma, nenadoma bo zlomljen brez zdravila.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Teh šest stvari sovraži Gospod; da, sedem mu jih je ogabnost:
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 ponosen pogled, lažniv jezik in roke, ki prelijejo nedolžno kri,
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 srce, ki snuje zlobne zamisli, stopala, ki so nagla v teku k vragoliji,
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 kriva priča, ki govori laži in kdor seje neenotnost med brati.
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Moj sin, drži se zapovedi svojega očeta in ne zapusti postave svoje matere.
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Nenehno si ju privezuj na svoje srce in zavezuj si ju okoli svojega vratu.
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Kadar greš, te bo vodila, kadar spiš, te bo obvarovala in kadar se zbudiš, se bo pogovarjala s teboj.
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 Kajti zapoved je svetilka; in postava je svetloba in graje poučevanja so pot življenja,
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 da te obvarujejo pred zlo žensko, pred priliznjenim jezikom tuje ženske.
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 V svojem srcu si ne požêli njene lepote niti naj te ona ne ujame s svojimi vekami.
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Kajti s pomočjo vlačugarske ženske je mož priveden do koščka kruha in zakonolomka bo lovila dragoceno življenje.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Mar lahko človek vzame ogenj v svoje naročje in njegova oblačila ne bodo ožgana?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Mar lahko kdo hodi po žerjavici in njegova stopala ne bodo opečena?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Tako kdor hodi k ženi svojega soseda, kdorkoli se je dotika, ne bo nedolžen.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Ljudje ne prezirajo tatu, če krade, da zadovolji svojo dušo, kadar je lačen,
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 toda če je najden, naj povrne sedemkratno; izročil bo vse imetje svoje hiše.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Toda kdorkoli z žensko zagreši zakonolomstvo, nima razumevanja. Tisti, ki to počne, uničuje svojo lastno dušo.
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Prejel bo rano in nečast in njegova graja ne bo izbrisana.
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Kajti ljubosumje je bes moškega, zato ne bo prizanesel na dan maščevanja.
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Ne bo se ozrl na kakršnokoli odkupnino niti ne bo zadovoljen počival, čeprav mu daješ mnogo daril.
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
