Pregovori 29
1 Tisti, ki je pogosto grajan, otrjuje svoj vrat; nenadoma bo uničen in to brez rešitve.
Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Kadar so pravični na oblasti, se ljudstvo veseli, toda kadar zlobni rojevajo pravila, ljudstvo žaluje.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Kdorkoli ljubi modrost, razveseljuje svojega očeta, toda kdor se zadržuje s pocestnicami, zapravlja svoje imetje.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Kralj s sodbo vzpostavlja deželo, toda kdor sprejema darila, jo prevrača.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Človek, ki laska svojemu bližnjemu, razpenja mrežo za njegova stopala.
Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 V prestopku hudobneža je zanka, toda pravični prepeva in se veseli.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Pravični preudarja stvar ubogega, toda zlobni se na to ne ozira.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Posmehljivci mesto privedejo v zanko, toda modri možje odvrnejo bes.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Če se moder človek prička z nespametnim človekom, bodisi besni ali se smeje, tam ni počitka.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Krvoločnež sovraži poštenega, toda pravični išče njegovo dušo.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Bedak izreka vse svoje mišljenje, toda moder človek ga zadrži za pozneje.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Če vladar prisluhne lažem, so vsi njegovi služabniki zlobni.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Ubog in varljiv človek se skupaj srečata; Gospod razsvetljuje oči obeh.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Kralju, ki zvesto sodi ubogega, bo njegov prestol utrjen na veke.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Palica in opomin dajeta modrost, toda otrok, prepuščen samemu sebi, svoji materi prinaša sramoto.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Kadar so zlobni pomnoženi, narašča prestopek, toda pravični bodo videli njihov padec.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Grajaj svojega sina in dal ti bo počitek; da, tvoji duši bo dal veselje.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Kjer ni videnja ljudstvo propada, toda kdor se drži postave, je srečen.
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Služabnik ne bo grajan z besedami; kajti čeprav razume, ne bo odgovoril.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Vidiš človeka, ki je nagel v svojih besedah? Več upanja je za bedaka kakor zanj.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kdor svojega služabnika od otroških let prefinjeno vzgaja, mu bo končno postal njegov sin.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Jezen človek razvnema prepir, besen človek pa je obilen v prestopku.
Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Človekov ponos ga bo ponižal, toda spoštovanje bo podpiralo ponižnega v duhu.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Kdorkoli je družabnik s tatom, sovraži svojo lastno dušo; sliši preklinjanje, pa tega ne razkriva.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strah pred človekom prinaša zanko, toda kdorkoli svoje trdno upanje polaga v Gospoda, bo varen.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnogi iščejo vladarjevo naklonjenost, toda sodba vsakega človeka prihaja od Gospoda.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Nepravičen človek je ogabnost pravičnemu in kdor je na svoji poti pošten, je ogabnost zlobnemu.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
