Nahum 3
1 Gorje krvoločnemu mestu! To je polno laži in ropa, plen ga ne zapusti.
Běda městu vražednému, kteréž všecko lži a ukrutenství plné jest, neodchází z něho loupež.
2 Tlesk biča in hrup ropotanja koles in drvečih konj in poskakujočih bojnih vozov.
Praskání bičů a hřmot kol, a dusání koní, a vozů skákání bude.
3 Konjenik dviguje tako bleščeč meč kakor lesketajočo sulico in tam je množica umorjenih in veliko število trupel in tam ni konca njihovih trupel; spotikajo se na njihovih truplih.
Jezdec vyzdvihne třpytící se meč, a blýskající se kopí, i bude množství zbitých, a veliké hromady těl mrtvých, tak že nebude žádného počtu těl mrtvých, až i padati budou přes těla jejich,
4 Zaradi številnih vlačugarstev dobro favorizirane pocestnice, gospodarice čaranj, ki prodaja narode preko svojih vlačugarstev in družine preko svojih čaranj.
Pro množství smilství smilnice, velmi milé, mistryně kouzlů, kteráž prodávala národy smilstvými svými, a lidi kouzly svými.
5 »Glej, jaz sem zoper tebe, « govori Gospod nad bojevniki, »in odkril bom krajce tvojega oblačila nad tvojim obrazom in narodom bom pokazal tvojo nagoto in kraljestvom tvojo sramoto.
Aj, já proti tobě, dí Hospodin zástupů, a odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou, a ukáži národům nahotu tvou, a královstvím hanbu tvou.
6 Nate bom vrgel gnusno umazanijo in te naredil ogabno in te postavil kakor predmet zaničevanja.
A ukydaje tě ohavnými věcmi, uvedu tě v lehkost, a vystavím tě za divadlo.
7 In zgodilo se bo, da bodo vsi, ki gledajo nate, pobegnili od tebe in rekli: ›Ninive so opustošene, kdo jih bo objokoval? Od kod bom iskal tolažnike zate?‹
I stane se, že kdožkoli uzří tě, vzdálí se od tebe, a dí: Vyplundrováno jest Ninive. Kdož by ho litovati měl? Kdež bych shledal ty, kteříž by tě těšiti měli?
8 Mar si boljša kakor gosto naseljen No, ki je bil umeščen med reke, ki je imel okoli sebe vode, katerega obrambni zid je bilo morje in je bil njegov zid od morja?
Což by se tobě lépe díti mělo, nežli No lidnému, kteréž sedělo mezi řekami, vodami byvši opuštěno, jehož val bylo moře, zed mělo od moře?
9 Etiopija in Egipt sta bila njegova moč in ta je bila neskončna; Put in Libija sta bila tvoja pomočnika.
Mouřenínská země i Egypt silou jeho byla, a nesčíslní, Putští a Lubimští, byli jemu na pomoc.
10 Vendar je bil odveden proč, odšel je v ujetništvo. Tudi njegovi mladi otroci so bili raztreščeni na koščke na vrhu vseh ulic in metali so žrebe za njegove častitljive može in vsi njegovi veliki možje so bili zvezani v verigah.
A však i to v přestěhování přišlo a v zajetí, tak že i maličcí jeho rozrážíni byli na úhlech všech ulic, a o nejslavnější jeho metali los, a všickni znamenití jeho sevříni byli pouty.
11 Tudi ti boš pijana. Skrita boš, tudi ti boš iskala moč zaradi sovražnika.
Takž i ty opiješ se, a pokrývati se musíš, i ty hledati budeš pomoci proti nepříteli.
12 Vsa tvoja oporišča bodo podobna figovemu drevesu s sadom prvih fig. Če bodo potresena, bodo torej padla v usta jedca.
Všecky tvé pevnosti jsou jako fíkové s ovocem ranním, jimž jakž se zatřese, prší do úst toho, kdož by jedl.
13 Glej, tvoje ljudstvo v tvoji sredi so ženske. Velika vrata tvoje dežele bodo na široko odprta tvojim sovražnikom. Ogenj bo pogoltnil tvoje zapahe.
Aj, lid tvůj jsou ženy u prostřed tebe, nepřátelům tvým dokořen otevříny budou brány země tvé, a oheň sžíře závory tvé.
14 Zajemi vode zaradi obleganja, utrdi svoja oporišča. Pojdi v ilo in tlači malto, ojačaj opekarsko peč.
Navaž sobě vody k obležení, upevni ohrady své, vejdi do bláta a šlapej hlinu, oprav cihelnu.
15 Tam te bo požrl ogenj, odsekal te bo meč, pojedel te bo kakor škodljiva gosenica. Naredi se tako številna kakor škodljiva gosenica, naredi se tako številna kakor leteče kobilice.
Tam tě sžíře oheň, vytne tě meč, sžíře tě jako brouky, nechť jest vás veliký počet jako brouků, nechť jest vás veliký počet jako kobylek.
16 Pomnožila si svoje trgovce nad [številom] zvezd neba. Škodljiva gosenica uničuje in odleti proč.
Rozmnožilo jsi kupce své nad hvězdy nebeské, brouci připadnou i zaletují.
17 Tvoji kronani so kakor leteče kobilice in tvoji poveljniki kakor velike kobilice, ki taborijo na ograjah na mrzel dan, toda ko vstane sonce, odletijo proč in nihče ne ve za prostor, kjer so.
Znamenití tvoji jako kobylky, a hejtmané tvoji jako velicí chroustové, kteříž se kladou vojensky po plotích v čas studena. Slunce vzešlo, tožť letí, aniž znáti místa jejich, kde byli.
18 Tvoji pastirji dremajo, oh asirski kralj, tvoji plemiči bodo prebivali v prahu, tvoje ljudstvo je razkropljeno po gorah in nihče jih ne zbira.
Zdřímají pastýři tvoji, ó králi Assyrský, ležeti budou znamenití tvoji, hojnost lidu tvého bude po horách, ale nebude žádného, kdo by shromáždil.
19 Ni ozdravljenja tvojega zloma, tvoja rana je boleča. Vsi, ki slišijo objavo o tebi, bodo z rokami ploskali nad teboj, kajti nad kom tvoja zlobnost ni nenehno besnela?«
K potření tvému není žádného léku, bolest rány tvé rozmohla se. Kteřížkoli uslyší pověst o tobě, rukama plésati budou nad tebou. Nebo na koho ustavičně nedocházelo ukrutenství tvé?
