Luka 1
1 Ker so že mnogi vzeli v roko, da po vrsti uredijo izjavo o teh stvareh, ki se najbolj gotovo verjamejo med nami,
Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.
2 celo kakor so nam jih izročili [tisti], ki so bili od začetka priče in služabniki besede,
3 se je tudi meni zdelo dobro, od samega začetka imeti popolno razumevanje o vseh stvareh, da tebi, nadvse odlični Teófil, napišem po vrsti,
Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,
4 da lahko spoznaš zanesljivost o teh besedah, o katerih si bil poučen.
abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
5 V dneh Heroda, judejskega kralja, je bil nek duhovnik, imenovan Zaharija, iz Abíjeve skupine, in njegova žena je bila izmed Aronovih hčera in njeno ime je bilo Elizabeta.
Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.
6 Oba sta bila pravična pred Bogom in sta brez krivde živela po vseh Gospodovih zapovedih in odredbah.
Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.
7 Ker je bila Elizabeta jalova nista imela nobenega otroka in oba sta bila zelo zvrhana v letih.
Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.
8 In pripetilo se je, medtem ko je pred Bogom opravljal duhovniško službo, po vrstnem redu svoje skupine,
Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.
9 glede na navado duhovniške službe, je bil na njem žreb, da zažge kadilo, ko je odšel v Gospodov tempelj.
Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.
10 Celotna množica ljudi pa je ob času zažiganja kadila zunaj molila.
Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.
11 In prikazal se mu je Gospodov angel, stoječ na desni strani kadilnega oltarja.
Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.
12 Ko pa ga je Zaharija zagledal, se je vznemiril in strah ga je spreletel.
Zachariáš se vyděsil.
13 Toda angel mu je rekel: »Ne boj se, Zaharija, kajti tvoja molitev je uslišana in tvoja žena Elizabeta ti bo rodila sina in ti boš klical njegovo ime Janez.
Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).
14 Imel boš radost in veselje in mnogi se bodo veselili ob njegovem rojstvu.
Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil.
15 Kajti velik bo v Gospodovih očeh in ne bo pil niti vina niti močne pijače in celó od maternice svoje matere bo izpolnjen s Svetim Duhom.
Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození.
16 In mnoge izmed Izraelovih otrok bo obrnil h Gospodu, njihovemu Bogu.
Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu.
17 Pred njim bo šel z Elijevim duhom in močjo, da obrne srca očetov k otrokom in neposlušne k modrosti pravičnih; da pripravi ljudstvo, pripravljeno za Gospoda.«
Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“
18 Zaharija je angelu rekel: »Po čem bom to spoznal? Kajti starec sem in moja žena je zelo zvrhana v letih.«
Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“
19 Angel mu odgovori in reče: »Jaz sem Gabriel, ki stojim v prisotnosti Boga in poslan sem, da ti govorim in da ti pokažem te vesele novice.
Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.
20 Glej, ker nisi verjel mojim besedam, ki se bodo uresničile ob njihovem pravem času, boš postal nem in ne boš mogel govoriti do dne, ko se bodo te besede izpolnile.«
Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“
21 In ljudje so čakali na Zaharija in se čudili, da se je tako dolgo mudil v templju.
Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.
22 Ko pa je prišel ven, jim ni mogel spregovoriti, in zaznali so, da je videl v templju videnje, kajti dajal jim je znamenja, ostal pa je brez besed.
Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.
23 Pripetilo se je, kakor hitro so bili dnevi njegovega služenja dovršeni, da se je odpravil k svoji lastni hiši.
Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.
24 Po teh dneh je njegova žena Elizabeta spočela in se pet mesecev skrivala, rekoč:
Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.
25 »Tako je Gospod ravnal z menoj v dneh, v katerih je pogledal name, da odvzame mojo grajo izmed ljudi.«
Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
26 V šestem mesecu pa je bil od Boga poslan angel Gabriel v galilejsko mesto, imenovano Nazaret,
Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu
27 k devici, zaročeni z možem, katerega ime je bilo Jožef, iz Davidove hiše; in devici je bilo ime Marija.
k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.
28 Angel je vstopil k njej in rekel: »Pozdravljena, ti, ki si zelo spoštovana, Gospod je s teboj, blagoslovljena si med ženskami.«
Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“
29 Ko pa ga je zagledala, je bila ob njegovem govoru zaskrbljena in v svojih mislih preudarjala, kakšne vrste pozdrav naj bi to bil.
Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.
30 Angel ji je rekel: »Ne boj se, Marija, kajti pri Bogu si našla naklonjenost.
Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.
31 Glej, v svoji maternici boš spočela in rodila sina in njegovo ime boš klicala JEZUS.
Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).
32 Velik bo in imenovan bo Sin Najvišjega; in Gospod Bog mu bo dal prestol njegovega očeta Davida
Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.
Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ (aiōn g165)
34 Potem je Marija rekla angelu: »Kako se bo to zgodilo, glede na to, da ne poznam moškega?«
Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“
35 Angel je odgovoril in ji rekel: »Sveti Duh bo prišel nadte in moč Najvišjega te bo obsenčila, zato bo tudi ta sveta oseba, ki bo rojena od tebe, imenovana Božji Sin.
Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.
36 Glej, tvoja sestrična Elizabeta je prav tako v svoji visoki starosti spočela sina, in to je šesti mesec z njo, ki je bila imenovana jalova.
Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“
37 Kajti z Bogom nič ne bo nemogoče.«
38 Marija je rekla: »Glej, Gospodova pomočnica; naj se mi zgodi glede na tvojo besedo.« In angel je odšel od nje.
Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“Pak anděl odešel.
39 Marija je v tistih dneh vstala in z naglico odšla v hribovito deželo, v Judovo mesto
Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.
40 in vstopila v Zaharijevo hišo ter pozdravila Elizabeto.
Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch
41 In pripetilo se je, ko je Elizabeta zaslišala Marijin pozdrav, da je dete poskočilo v njeni maternici in Elizabeta je bila izpolnjena s Svetim Duhom
42 in zaklicala z močnim glasom ter rekla: »Blagoslovljena si ti med ženskami in blagoslovljen je sad tvoje maternice.
a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.
43 Od kod je meni to, da bi prišla k meni mati mojega Gospoda?
Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!
44 Kajti glej, brž ko je glas tvojega pozdrava zazvenel v mojih ušesih, je dete v moji maternici od radosti poskočilo.
Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.
45 Blagoslovljena je tista, ki je verovala, kajti izpolnile se bodo te besede, ki so ji bile povedane od Gospoda.«
Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“
46 Marija je rekla: »Moja duša poveličuje Gospoda
Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána
47 in moj duh se veseli v Bogu, mojem Odrešeniku.
a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
48 Kajti ozrl se je na nizek stan svoje pomočnice, kajti glej, odslej me bodo vsi rodovi imenovali blagoslovljeno.
Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý,
49 Kajti tisti, ki je mogočen, mi je storil velike stvari in sveto je njegovo ime.
50 In njegovo usmiljenje je od roda do roda nad tistimi, ki se ga bojijo.
ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době.
51 S svojim laktom je pokazal moč, ponosne je razgnal v domišljiji njihovih src.
Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných,
52 Mogočne je odstranil z njihovih prestolov in povišal te z nizkim položajem.
aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené,
53 Lačne je napolnil z dobrinami, bogate pa je odpustil prazne.
sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
54 Pomagal je svojemu služabniku Izraelu, v spomin na svoje usmiljenje,
Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům,
Abrahamovi i jeho potomkům, že k nim bude na věky milosrdný.“ (aiōn g165)
56 Marija je z njo ostala približno tri mesece in se vrnila v svojo lastno hišo.
Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
57 Torej prišel je Elizabetin polni čas, ko naj bi rodila; in rodila je sina.
Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.
58 Njeni sosedje in njeni sorodniki so slišali, kako je Gospod nad njo izkazal veliko usmiljenje in veselili so se z njo.
Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.
59 Pripetilo pa se je, da so na osmi dan prišli, da obrežejo otroka in poimenovali so ga Zaharija, po imenu njegovega očeta.
Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.
60 Njegova mati pa je odgovorila in rekla: »Ne tako, temveč se bo imenoval Janez.«
Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.
61 Oni pa so ji rekli: »Nikogar v tvojem sorodstvu ni, ki je poimenovan s tem imenom.«
Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“
62 In naredili so znamenja njegovemu očetu, kako bi ga on imenoval.
Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.
63 In prosil je za pisalno deščico ter napisal, rekoč: »Njegovo ime je Janez.« In vsi so se čudili.
Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“
64 In njegova usta so se takoj odprla in njegov jezik se je sprostil in spregovoril je ter hvalil Boga.
A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.
65 In strah je prišel na vse, ki so prebivali naokoli njih; in vse te besede so se razglasile naokoli po vsej judejski hriboviti deželi.
Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.
66 In vsi, ki so jih slišali, so si jih položili v svoja srca, rekoč: »Kakšne vrste otrok bo to!« In Gospodova roka je bila z njim.
Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.
67 In njegov oče Zaharija je bil izpolnjen s Svetim Duhom in prerokoval, rekoč:
Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
68 »Blagoslovljen bodi Gospod, Izraelov Bog; kajti obiskal je in odkupil svoje ljudi
„Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
69 in za nas je dvignil rog rešitve duš v hiši svojega služabnika Davida,
Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval. (aiōn g165)
71 da bi bili mi lahko rešeni pred našimi sovražniki in iz roke vseh, ki nas sovražijo,
Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí.
72 da opravi usmiljenje, obljubljeno našim očetom in se spomni svoje svete zaveze,
Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi.
73 prisege, s katero je prisegel našemu očetu Abrahamu,
Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází,
74 da nam bo zagotovil, da mu bomo osvobojeni iz roke svojih sovražnikov, lahko služili brez strahu,
75 v svetosti in pravičnosti pred njim, vse dni našega življenja.
76 Ti pa, otrok, boš imenovan prerok Najvišjega, kajti šel boš pred Gospodov obraz, da pripraviš njegove poti,
77 da daš njegovim ljudem spoznanje o rešitvi duš z odpuščanjem njihovih grehov,
78 po nežnem usmiljenju našega Boga; po katerem nas je obiskalo svitanje od zgoraj,
79 da da svetlobo tem, ki sedijo v temi in v smrtni senci, da vodi naša stopala na pot miru.«
aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“
80 Otrok pa je rasel in se krepil v duhu in bil je v puščavah do dneva njegove pojavitve Izraelu.
Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
