Luka 2
1 In pripetilo se je v tistih dneh, da je od cesarja Avgusta izšel odlok, naj se obdavči ves svet.
I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.
2 ( In to obdavčenje je bilo prvič narejeno, ko je bil Kvirinij voditelj Sirije.)
(To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.)
3 In vsi so odšli, da bi se obdavčili, vsakdo v svoje lastno mesto.
I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.
4 In tudi Jožef je odšel iz Galileje, iz mesta Nazaret, gor v Judejo, v Davidovo mesto, ki se imenuje Betlehem, (ker je bil iz Davidove hiše in rodovine)
Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy, )
5 da bi bil obdavčen z Marijo, svojo zaročeno ženo, ki je bila noseča.
Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
6 In bilo je tako, medtem ko sta bila tam, da so se ji dovršili dnevi, ko naj bi rodila.
I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
7 In rodila je svojega prvorojenega sina ter ga zavila v plenice in ga položila v jasli, kajti v gostišču zanje ni bilo prostora.
I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.
8 In v isti deželi so bili pastirji, ki so se zadrževali na polju in so ponoči stražili nad svojim tropom.
A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem.
9 In glej, Gospodov angel je prišel nadnje in Gospodova slava je zasijala naokoli njih in bili so boleče prestrašeni.
A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.
10 Angel pa jim je rekel: »Ne bojte se, kajti glejte, prinašam vam dobre novice o veliki radosti, ki bo za vse ljudi.
Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.
11 Kajti ta dan se vam je v Davidovem mestu rodil Odrešenik, ki je Kristus Gospod.
Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
12 In to vam bo znamenje: ›Našli boste dojenčka, zavitega v plenice, ležečega v jaslih.‹«
A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.
13 In nenadoma je bila pri angelu množica nebeške vojske, ki je slavila Boga in govorila:
A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:
14 »Slava Bogu na višavah in na zemlji mir, dobro voljo napram ljudem.«
Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
15 In pripetilo se je, ko so angeli odšli proč od njih v nebesa, da so pastirji drug drugemu rekli: »Pojdimo sedaj celó v Betlehem in poglejmo to reč, ki se je pripetila, ki nam jo je dal spoznati Gospod.«
I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.
16 Prišli so v naglici ter našli Marijo in Jožefa ter dojenčka, ležečega v jaslih.
I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.
17 In ko so to videli, so povsod razglasili govor, ki jim je bil povedan glede tega otroka.
A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku.
18 In vsi, ki so to slišali, so se čudili ob teh besedah, ki so jim jih povedali pastirji.
I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů.
19 Toda Marija je vse te besede ohranila in jih preudarjala v svojem srcu.
Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.
20 In pastirji so se vrnili, slavili in hvalili Boga za vse stvari, ki so jih slišali in videli, tako, kakor jim je bilo povedano.
I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno.
21 In ko je bilo dovršenih osem dni za otrokovo obrezovanje, je bilo njegovo ime imenovano JEZUS, tako, kakor je bil poimenovan po angelu, preden je bil spočet v maternici.
A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo.
22 In ko so se dovršili dnevi njenega očiščevanja, glede na Mojzesovo postavo, so ga prinesli v Jeruzalem, da ga darujejo Gospodu,
A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu,
23 (kakor je pisano v Gospodovi postavi: ›Vsak moški, ki odpre maternico, bo imenovan svet Gospodu; ‹)
(Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude, )
24 in da darujejo žrtvovanje glede na to, kar je rečeno v Gospodovi postavi: ›Par grlic ali dva mlada goloba.‹
A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek.
25 In glej, v Jeruzalemu je bil mož, katerega ime je bilo Simeon; in isti mož je bil pravičen ter predan, [in je] pričakoval Izraelovo tolažbo in Sveti Duh je bil nad njim.
A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.
26 In po Svetem Duhu mu je bilo razodeto, da naj ne bi videl smrti, dokler ne bo videl Gospodovega Kristusa.
A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně.
27 In po Duhu je prišel v tempelj, in ko so starši prinesli otroka Jezusa, da bi zanj storili po običaju postave,
Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm,
28 ga je nató vzel v svoje naročje in blagoslovil Boga ter rekel:
Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:
29 »Gospod, sedaj odpuščaš svojega služabnika umreti v miru, glede na svojo besedo,
Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji.
30 kajti moje oči so videle tvojo rešitev duš,
Nebo viděly oči mé spasení tvé,
31 ki si jo pripravil pred obličjem vseh ljudi;
Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí,
32 svetlobo, da razsvetli pogane in slavo tvojega ljudstva Izraela.«
Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského.
33 In Jožef in njegova mati sta se čudila ob vseh teh besedah, ki so se govorile o njem.
Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.
34 In Simeon jih je blagoslovil in rekel Mariji, njegovi materi: »Glej, ta otrok je v Izraelu postavljen za padec in ponovno vstajenje mnogih in za znamenje, ki se mu bo ugovarjalo,
I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno,
35 (da, meč bo presunil tudi tvojo lastno dušo), da se bodo lahko razodele misli mnogih src.«
(A tvou vlastní duši pronikne meč, ) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.
36 In tam je bila neka Ana, prerokinja, Fanuélova hči, iz Aserjevega rodu. Bila je visoke starosti in od svojega devištva je sedem let preživela s soprogom
Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého.
37 in bila je vdova, stara okoli štiriinosemdeset let, ki ni odhajala iz templja, temveč je noč in dan s posti in molitvami služila Bogu.
A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.
38 In ko je vstopila, je tisto uro na isti način dala zahvalo Gospodu in o njem spregovorila vsem, ki so v Jeruzalemu pričakovali odkupitev.
A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.
39 In ko so opravili vse stvari, glede na Gospodovo postavo, so se vrnili v Galilejo, v svoje lastno mesto Nazaret.
Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.
40 In otrok je rasel in se krepil v duhu, napolnjen z modrostjo in Božja milost je bila nad njim.
Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.
41 Njegovi starši so torej ob prazniku pashe vsako leto hodili v Jeruzalem.
I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.
42 In ko je bil star dvanajst let, so po praznični navadi odšli gor v Jeruzalem.
A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,
43 In ko so dovršili dneve, medtem ko so se vračali, je otrok Jezus ostal zadaj v Jeruzalemu; Jožef in njegova mati pa nista nič vedela o tem.
A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho.
44 Toda onadva, ker sta mislila, da je v skupini, sta šla pot enega dne in ga iskala med svojo žlahto in znanci.
Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými.
45 In ko ga nista našla, sta se, iščoč ga, ponovno obrnila nazaj v Jeruzalem.
A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.
46 In pripetilo se je, da sta ga po treh dneh našla v templju, sedečega v sredi med učenimi možmi in on jih je tako poslušal kakor jim zastavljal vprašanja.
I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.
47 In vsi, ki so ga slišali, so bili osupli nad njegovim razumevanjem in odgovori.
A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.
48 In ko sta ga zagledala, sta bila osupla in njegova mati mu je rekla: »Sin, zakaj si tako ravnal z nama? Glej, tvoj oče in jaz sva te zaskrbljena iskala.«
A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.
49 Rekel jima je: »Kako to, da sta me iskala? Mar nista vedela, da moram biti pri opravilu svojega Očeta?«
I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?
50 Onadva pa nista razumela besed, ki jima jih je govoril.
Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil.
51 In z njima je odšel dol in prišel v Nazaret ter jima bil pokoren, toda njegova mati je vse te besede ohranila v svojem srcu.
I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.
52 Jezus pa je rasel v modrosti in postavi in naklonjenosti pri Bogu in ljudeh.
A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.
