Job 8
1 Potem je odgovoril Bildád Suhéjec in rekel:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 »Doklej boš govoril te stvari? In kako dolgo bodo besede iz tvojih ust podobne močnemu vetru?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Mar Bog izkrivlja sodbo? Mar Vsemogočni izkrivlja pravico?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Če so tvoji otroci grešili zoper njega in jih je zavrgel zaradi njihovega prestopka,
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 če hočeš zgodaj iskati Boga in narediti ponižno prošnjo Vsemogočnemu,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 če bi bil ti čist in pravičen, bi se on sedaj zaradi tebe zagotovo prebudil in prebivališče tvoje pravičnosti naredil uspešno.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Čeprav je bil tvoj začetek majhen, bi vendar tvoj zadnji konec silno narasel.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Kajti poizvedi, prosim te, o prejšnjem času in se pripravi, da preiskuješ o njihovih očetih
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (kajti mi smo samo od včeraj in ne vemo nič, ker so naši dnevi na zemlji senca).
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Mar te ne bodo poučili in ti povedali in izustili besed iz svojega srca?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Mar lahko loček zraste brez blata? Mar lahko perunika raste brez vode?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Medtem ko je še v svojem zelenju in ni odtrgana, ovene pred katerimkoli drugim zeliščem.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Takšne so steze vseh, ki pozabljajo Boga in upanje hinavca bo propadlo,
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 katerega upanje bo odrezano, katerega trdno upanje bo pajkova mreža.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Naslonil se bo na svojo hišo, toda ta ne bo obstala; trdno jo bo držal, toda ta ne bo zdržala.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Zelen je pred soncem in njegova veja poganja v njegovem vrtu.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Njegove korenine so ovite okoli kupa in strmi na kraj kamnov.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Če ga uniči iz svojega kraja, potem ga bo ta zatajil, rekoč: ›Nisem te videl.‹
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Glej, to je radost njegove poti in iz zemlje bodo pognali drugi.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Glej, Bog ne bo zavrnil popolnega moža niti ne bo pomagal hudodelcem,
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 dokler tvojih ust ne napolni s smehom in tvojih ustnic z radostjo.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Tisti, ki te sovražijo, bodo oblečeni s sramoto in bivališče zlobnega bo prišlo v nič.«
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
