Job 6
1 Toda Job je odgovoril in rekel:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 »Oh, da bi bila moja žalost temeljito stehtana in moja katastrofa skupaj položena na tehtnico!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Kajti sedaj bi bila ta težja kakor morski pesek. Zato so moje besede požrte.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Kajti puščice Vsemogočnega so znotraj mene, njihov strup vpija mojega duha. Strahote od Boga se postrojujejo zoper mene.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Mar divji osel riga, kadar jé travo? Mar muka vol nad svojo krmo?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Mar se lahko to, kar je neokusno, jé brez soli? Ali je sploh kaj okusa v jajčnem beljaku?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Stvari, ki se jih moja duša ni hotela dotikati, so kakor moja hrana žalosti.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh, da bi lahko imel svojo zahtevo in da bi mi Bog zagotovil stvar, po kateri hrepenim!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Celo da bi to ugajalo Bogu, da me uniči, da bi popustil svojo roko in me odrezal!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Potem bi vendar imel tolažbo; da, otrdil bi se v bridkosti. Naj mi ne prizanese, kajti nisem prikrival besed Svetega.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Kaj je moja moč, da bi upal? Kaj je moj konec, da bi podaljšal svoje življenje?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Mar je moja moč moč kamnov? Ali je moje meso iz brona?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Mar ni moja pomoč v meni? In ali je modrost popolnoma pregnana od mene?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Tistemu, ki peša, naj bi bilo izkazano usmiljenje od njegovega prijatelja, toda on zapušča strah Vsemogočnega.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Moji bratje so varljivo postopali kakor potok in kakor tok potokov so prešli,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 ki so potemneli zaradi razloga ledu in na katerih je skrit sneg.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Kadar se ogrejejo, izginejo. Ko je vroče, so použiti iz svojega kraja.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Steze njihove poti so obrnjene stran; gredo v nič in izginejo.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Krdela iz Temá so gledala, skupine iz Sabe so čakale nanje.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Zbegani so bili, ker so upali. Prišli so tja in bili osramočeni.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Kajti sedaj ste nič, vidite moje zavračanje in ste prestrašeni.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Mar sem rekel: ›Prinesite k meni?‹ ali ›Dajte mi nagrado iz svojega imetja?‹
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 ali: ›Osvobodite me pred sovražnikovo roko?‹ ali ›Odkupite med pred roko mogočnega?‹
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Účite me in držal bom svoj jezik in dajte mi razumeti, kje sem se motil.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Kako prepričljive so prave besede! Toda kaj vaše razpravljanje ošteva?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Mar si domišljate, da grajate besede in govore tistega, ki je obupan, ki so kakor veter?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Da, vi nadvladate osirotelega in kopljete jamo za svojega prijatelja.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Zdaj torej bodite zadovoljni. Poglejte name, kajti to vam je očitno, če lažem.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Vrnite se, prosim vas, naj to ne bo krivičnost. Da, ponovno se vrnite, moja pravičnost je v tem.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Mar je na mojem jeziku krivičnost? Ne more moj okus razločevati sprevrženih stvari?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
