Job 4
1 Potem je Elifáz Temánec odgovoril in rekel:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 » Če se poskušamo posvetovati s teboj, ali boš užaloščen? Toda kdo se lahko vzdrži pred govorjenjem?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Glej, mnoge si poučeval in okrepil si šibke roke.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Tvoje besede so podpirale tistega, ki je padal in krepil si slabotna kolena.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Toda sedaj je to prišlo nadte in ti slabiš; dotika se te in si zaskrbljen.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Mar ni to tvoj strah, tvoje zaupanje, tvoje upanje in poštenost tvojih poti?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Spomni se, prosim te, kdo se je kdajkoli pogubil, pa je bil nedolžen? Ali kje so bili pravični odsekani?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Celo kakor sem jaz videl, tisti, ki orjejo krivičnost in sejejo zlobnost, isto [tudi] požanjejo.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Z Božjim udarcem umrejo in z dihom njegovih nosnic so použiti.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Rjovenje leva, glas krutega leva in zobje mladih levov so zlomljeni.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Star lev gine zaradi pomanjkanja plena, mladiči arogantnega leva pa so razkropljeni naokoli.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Torej stvar je bila na skrivnem privedena k meni in moje uho je nekaj tega sprejelo.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 V mislih od nočnih videnj, ko na človeka pade globoko spanje,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 je strah prišel nadme in trepetanje, kar je vsem mojim kostem povzročilo, da so se tresle.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Potem je duh zdrsnil mimo mojega obraza, dlake mojega mesa so se naježile.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Ta je mirno stal, toda nisem mogel razločiti njegove oblike. Podoba je bila pred mojimi očmi, tam je bila tišina in zaslišal sem glas, rekoč:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 ›Ali bo smrten človek pravičnejši kakor Bog? Ali bo človek čistejši kakor njegov stvarnik?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Glej, nobenega zaupanja ne polaga v svoje služabnike in njegovi angeli so zadolženi z neumnostjo.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Kako veliko manj v tiste, ki prebivajo v ilnatih hišah, katerih temelj je prah, ki so zdrobljene pred moljem?
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Uničeni so od jutra do večera, pogubljajo se na veke, ne da bi se kdorkoli oziral na to.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Mar ni njihova odličnost, ki je v njih, odšla proč? Umirajo, celo brez modrosti.‹«
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
