< Job 39 >
1 Poznaš čas, ko divje skalne koze kotijo? Mar lahko zaznamuješ kdaj košute povržejo?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Mar lahko šteješ mesece, ki so jih dopolnile? Ali poznaš čas, ko kotijo?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Sklonijo se in skotijo svoje mlade, odvržejo svoje bridkosti.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Njihovi mladiči so v dobri naklonjenosti, rastejo z žitom, gredo naprej in se ne vrnejo k njim.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Kdo je divjega osla izpustil na prostost? Ali kdo je odvezal vezi divjega osla?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Čigar hišo sem naredil divjino in jalovo deželo njegova prebivališča?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Zasmehuje mestno množico niti se ne ozira na vpitje voznika.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Razpon gora je njegov pašnik in preiskuje za vsako zeleno stvarjo.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Mar ti bo samorog voljan služiti, ali ostane pri tvojih jaslih?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Ali lahko s svojim jermenom zvežeš samoroga v brazdo? Ali bo za teboj branal doline?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Mu boš zaupal, ker je njegova moč velika? Ali boš svoje trdo delo prepustil njemu?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Mu boš verjel, da bo tvoje seme pripeljal domov in ga zbral v tvoj skedenj?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Daješ pavom čedne peruti? Ali peruti in peresa noju?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Ki zapušča svoja jajca na zemlji in jih ogreva v prahu
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 in pozablja, da jih stopalo lahko zdrobi ali da jih divja žival lahko stre.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Trda je do svojih malih, kakor da ne bi bili njeni. Brez strahu je, da je njeno trdo delo zaman,
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 ker ji je Bog odrekel modrost niti ji ni podelil razumnosti.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Ko se dvigne visoko, zasmehuje konja in njegovega jezdeca.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Si ti dal konju moč? Si ti njegov vrat oblekel z grivo?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Ga lahko narediš prestrašenega kakor kobilico? Slava njegovih nosnic je strašna.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Grebe v dolini in se veseli v svoji moči. Gre naprej, da sreča oborožene ljudi.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Zasmehuje strah in ni zgrožen niti se pred mečem ne obrača nazaj.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Tul za puščice rožlja ob njem, lesketajoča sulica in ščit.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Tla požira z okrutnostjo in besom. Niti ne verjame, da je to zvok šofarja.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Med šofarji hrže: ›Hi, hi‹ in od daleč voha bitko, grmenje poveljnikov in bojni krik.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Mar sokol leti po svoji modrosti in svoje peruti razpenja proti jugu?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Mar se orlica vzpenja ob tvoji zapovedi in svoje gnezdo dela na višini?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Prebiva in ostaja na skali, na skalni pečini in trdnem kraju.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Od tam si išče plen in njene oči zrejo daleč proč.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Tudi njeni mladiči srkajo kri. In kjer so umorjeni, tam je ona.«
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.