Job 37
1 Tudi ob tem moje srce trepeta in je premaknjeno iz svojega mesta.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Pozorno prisluhnite hrupu njegovega glasu in zvoku, ki gre iz njegovih ust.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Tega usmerja pod celotnim nebom in svoje bliskanje do koncev zemlje.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Za tem rjovi glas. Grmi z glasom svoje odličnosti in ne bo jih zadržal, ko se zasliši njegov glas.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Bog s svojim glasom čudovito grmi. Dela velike stvari, ki jih ne moremo doumeti.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Kajti snegu pravi: ›Bodi na zemlji, ‹ podobno majhnemu dežju in velikemu dežju njegove moči.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Pečati roko vsakega človeka, da bi vsi ljudje lahko poznali njegovo delo.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Potem gredo živali v brloge in ostanejo na svojih mestih.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Iz juga prihaja vrtinčast veter in mraz iz severa.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Z dihom Boga je dana zmrzal in širina vodá je omejena.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Tudi z namakanjem obtežuje debel oblak. Razpršuje svoj svetli oblak.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Ta je obrnjen ob njegovih nasvetih, da lahko naredijo karkoli jim zapoveduje na obličju zemeljskega [kroga] na zemlji.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Povzroča mu, da pride, bodisi za grajanje ali za njegovo deželo ali za usmiljenje.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Prisluhni temu, oh Job. Stoj mirno in preudari čudovita Božja dela.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Ali veš, kdaj jih je Bog razporedil in svetlobi svojega oblaka velel, da zasije?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Mar poznaš izravnavanja oblakov, čudovita dela njega, ki je popoln v spoznanju?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Kako so tvoje obleke tople, ko z južnim vetrom umiri zemljo?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Ali si ti z njim razprostrl nebo, ki je močno in kakor staljeno zrcalo?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Pouči nas, kaj mu bomo rekli, kajti svojega govora ne moremo urediti zaradi teme.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Mar mu bo povedano, da jaz govorim? Če človek govori, bo zagotovo požrt.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Sedaj ljudje ne vidimo svetle svetlobe, ki je v oblakih, toda veter gre mimo in jih očisti.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Lepo vreme prihaja iz severa. Z Bogom je strašno veličanstvo.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Glede Vsemogočnega, ne moremo ga srečati. Odličen je v moči, v sodbi in v obilici pravice. Ne bo prizadel.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Ljudje se ga zato bojijo. Ne ozira se na nobenega od tistih, ki so modrega srca.«
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
